18. 11. 2021

Příští týden nás čeká další schůze. Zatím jsme seděli všichni podle abecedního pořádku, ale teď už nás paní předsedkyně konečně rozsadí.  Ne že bychom nějak zlobili, ale je divné aplaudovat  například našemu předsedovi Vítkovi po vystoupení za pultíkem v obložení kolegů z SPD a ANO – to pak plácáte rukama tak nějak dutě a osaměle. Výhodou ovšem je, že se tak ocitáte zcela mimo svou bublinu. Další dobrá zpráva je, že už trefím z kanclu💪, který sdílím s úžasnou Eliška Olšáková, přes tzv. krček (propojující můstek mezi dvěma sněmovními paláci), nejrůznější schodiště a tajné chodbičky do jednacího sálu. Mimochodem v paláci (Palác Smiřických a vedle Šternberský palác), kde máme kanceláře, se udála nejedna historická událost předurčující vývoj a směřování českých dějin. Kupříkladu se zde 22. května 1618 konalo jednání předáků stavovské opozice a na něm bylo rozhodnuto o provedení defenestrace. To jen tak na okraj, kdyby někoho zajímalo, co zdejší zdi třeba slyšely a viděly🙈🙉🙊.

Vím už též, kde je bufet🫖☕. Neodpustím si poznámku, že při minulém jednání, které se protáhlo až do hodiny duchů👻💀, byl chladící pult brutálně atakován a vyjeden hned zkraje a po jisté hodině se zde místo zdravých salátů a ovoce 🥑🍓smutně třásly již jen skandální aspiky s ruským vejcem🥚🇷🇺. Jasně, že jsme si ho nakonec dali všichni🤦‍♀️! Ovšem, dbajíc své životosprávy, hodláme podat prostřednictvím organizačního výboru ostrý protest na příslušná místa, neboť my poslankyně (bez ohledu na rasu, náboženství, věk a nedejbože stranickou příslušnost!) chceme zůstat krásné a štíhlé – případně se štíhlými stát, neboť TV objektivy nám působí jasné příkoří. 

Kromě volby předsedkyně poslanecké sněmovny, jíž předcházely velkolepé oslavné ódy na konkurenčního nominanta na tuto funkci – multiministra Havlíčka ze strany jeho soustraníků, a taktéž volby místopředsedů (hip hip hurá za první místopředsedkyni Věru Kovářovou ale samozřejmě i za Olgu Richterovou), jsme se též dozvěděli něco o tom, že poslanec Foldyna rozhodně není žádný extremista🥴, že Marek Benda je tu už tak strašidelně dlouho, že už zažil a viděl opravdu prakticky všechno (vyjma možná té defenestrace….i když🤔….), že někteří poslanci (nikoli nováčci) zcela neelegantně hlasitě telefonují přímo během jednání sněmovny🧐, ačkoli sedí pouhých pár metrů od dveří do sálu, kam každou chvíli někdo odkvačí a pak se hbitě vrací pouze na hlasování, a že není vůbec žádný problém přelomit hlasovací kartičku zastrčenou ve slotu, jelikož lavice z 18. století s tímto hypersuper technologickým zázrakem moc nepočítaly. Tím tedy končím hlášení a též jedno z nejdelších svých postovaných souvětí a jako teaser na příští oznamuji, že se příště budu věnovat mýtickému fenoménu poslaneckého párování. Ha!

Časopisem Fórum jsem byla dotázána „Jak vidíte souvislost mezi způsobem, jakým s utajenými materiály zacházel americký prezident Donald Trump, který je nechal přestěhovat z Bílého domu do svého soukromého sídla, a jak s nimi zacházel český prezident Miloš Zeman, jehož lidé před časem tajné materiály skartovali?“

A tak si tu odkládám svou reakci:

Bezesporu zajímavá spojitost – srovnání je asi nasnadě, přesto je situace v mnoha znacích odlišná.

Prezident Trump si odnesl krabice s tajnými dokumenty (ať už v kategorii classified, secret nebo dokonce top secret) do svého letního soukromého sídla v Mar a Lago po konci svého mandátu v naprostém rozporu s více než století starým zákonem o špionáži (Espionage Act 1917). Paradoxní je, že právě „šokující“ nakládání s tajnými informacemi bylo jedním z argumentů, který Trump použil v rámci kampaně proti Hillary Clintonové, když hlasitě poukazoval na používání jejího soukromého emailu pro státní agendu v době, kdy byla ve funkci ministryně zahraniční USA. To se mimochodem nikdy neprokázalo, ale „damage was done“. Druhým neméně absurdním faktem je, že právě Trump podepsal v roce 2018 zákon, který změnil kategorii nakládání s tajnými dokumenty v rozporu se zákonem z přečinu na trestný čin (z misdemeanor na felony) a zvýšil trestní sazbu. Nyní může být právě tento zákon použit proti němu samému. Otázkou samozřejmě je, jaký je skutečný obsah oněch 15 krabic lejster a komu by mohly prospět – a to zejména v případě další kandidatury Trumpa do prezidentského úřadu.

Prezident Zeman je stále ve funkci a znovu kandidovat nemůže. Není zjištěno, že by materiály někam odnášel či jimi ucpával hradní prévety (což prý podle zlých jazyků činil s neskonalou oblibou Trump), je spíše otázkou, kdo k nim má ve skutečnosti přístup a zda jsou to lidé s příslušnou prověrkou pro nakládání s tajnými, případně důvěrnými dokumenty. Jak se ukázalo minimálně v jednom z případů, kterým je skartace zprávy o Vrběticích, způsob, jakým hradní správa nakládá s tímto typem informací, je přinejmenším sporný a Ministerstvo Vnitra po provedené kontrole v tomto duchu Hrad informovalo.

Zajímavý je také reakce obou prezidentů. Prezident Trump se ohání svým právem dokumenty kdykoli „deklasifikovat“ neboli odtajnit, a to pouhým prohlášením. Prezident Zeman celý chybný postup nakládání se zprávou o Vrběticích bagatelizuje a svádí, jak již je jeho zvykem, na tajné služby – konkrétně na BIS, která je mu léta trnem v oku. Můžeme se samozřejmě ptát proč, a co (kdo) je zatím.

Mandát prezidenta Zemana, a tedy i jeho hradní suity, se chýlí, chca nechca, ke svému konci a tudíž bude velmi zajímavé a také nezbytné bedlivě sledovat, co se bude dít dál v případě, že v prezidentském mači zvítězí kandidát, který nebude stávající hlavě státu tak úplně po vůli. Buď se nebude dít vůbec nic nebo se na fakturách hradní správy objeví velké množství nakoupených krabic na spisy či skartovacích mašin. S nadsázkou tuto svou odpověď uzavírám s nadějí, že k žádnému žhářství snad, probůh, nedojde, ačkoli veřejnost již dnes dobře ví, že v případě demonstrativního upálení rudých trenek dokáží být Zemanovi lidé velmi zdatní pyromani.

22. 9. 2022

Celé znění textu:

Vážená paní předsedkyně, vážení členové mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen „PSP“),

Podávám návrh na zahájení disciplinárního řízení dle § 13 odst. (2) zákona č. 90/1995 Sb. ze dne 19. dubna 1995 o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (dále je „Jednací řád“), ve znění pozdějších právních předpisů, proti poslanci Tomio Okamurovi, jehož projevem učiněným ve Sněmovně dne 26.8.2022 se cítím uražena jako žena a jako poslankyně. Jelikož jsem zároveň poslankyní PSP jsem tedy aktivně legitimována tento návrh podat ve smyslu odst. (4) § 13 Jednacího řádu.

Jedná se konkrétně o následující část projevu:

„A já na základě těch vašich vyjádření, paní předsedkyně Pekarová Adamová, vaším prostřednictvím, dostávám dopisy. Dostal jsem dopis od Asociace poskytovatelů sociálních služeb a dalších, kteří říkají, a správně, jak můžou být staří lidé v osmnácti stupních? Tam to píšou odborníci, mně to tady posílají, posílají mi to prostě majitelé domovů pro seniory, majitelé sociálních zařízení, nebo ti provozovatelé respektive, to nejsou často majitelé, jsou provozovatelé, ať jsou to z veřejné sféry, nebo jsou soukromí. A říkají, že staří lidé mají problémy s termoregulací například.

Vy prostě, omlouvám se, ale já nechci být nějaký osobní, ale já mám dítě, mému synovi je 27 let a vzpomínám si, jak byl miminko, a podle vašeho názoru já bych měl svému miminku nasazovat tři svetry, aby mu nebyla zima. Nezlobte se na mě, ale vy prostě nemáte tu osobní zkušenost, proto asi můžete říkat takové nesmysly! Prostě například kojenec nemůže si vzít svetry dva tři, ty vaše návody nesmyslné. Nezlobte se na mě! ***

Takže já budu mluvit o sobě, nebudu mluvit o vás, to jste si všimla, nechci být osobní, ale o své osobní zkušenosti, kterou vy evidentně nemáte z nějakého důvodu, to je mi jedno, z jakého, to vůbec nebudu hodnotit, ale já zkušenost mám, stejně jako staří lidé.

Výše zmíněná slova považuji za projev předsudečné nenávisti, neboť poukazuje na (ne)schopnost reproduktivity předsedkyně PSP a v souvislosti s tím na její schopnost porozumět péči o děti.

Ačkoli se vulgární a agresivní komentáře nevyhýbají ani mužům, útoky na ženy mají specifický charakter. Místo na jejich schopnosti a práci se útočí na jejich vzhled, váhu a postavu, reprodukční stav. Jedná se o typický „hate speech“, který podněcuje a udržuje nenávist vůči různým skupinám, rozděluje společnost a v důsledku narušuje důvěru v náš právní stát a liberálně-demokratické zřízení.

Útoky obdobného typu považuji jednak za atak na lidskou důstojnost a za neoprávněný zásah do soukromého a rodinného života (ve smyslu článku 10 Listiny základních práv a svobod), ale především za neetické jednání poslance parlamentu České republiky – poslance, který by si ve svém projevu měl uvědomit, že jeho mluvené slovo je šířené médii, že se tak dostává k širokému auditoriu, a že pro mnoho osob, své voliče, vystupuje jako etalon, symbol a vzor určitého chování, které může být následně mnohými replikováno.

Existuje celá řada analýz o tom, jak posílit zastoupení žen v politice a z jakého důvodu se to v České republice nedaří. Strategie rovnosti žen a mužů na roky 2021 – 2030 Úřadu vlády uvádí, že největší nerovnosti mezi ženami a muži v ČR jsou v oblasti moci, tedy vyrovnaného zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, kde ČR obsadila tristní 25. místo z 27 členských zemí EU. Ze zemí EU se za Českou republikou umístily jen Řecko, Malta, Kypr a Maďarsko. Dalším zásadním ukazatelem rovnosti žen a mužů je Social Institution and Gender Index (SIGI) od OECD. Zavedení některých nástrojů obvyklých v mnoha zemích EU, jako jsou kvóty nebo například střídavé seznamy na kandidátních listinách, nemá v České republice podporu napříč širokým spektrem politických stran.

Zaznívají slova o změně politického prostředí tak, aby bylo pro ženy příznivější. Výše citovaná část projevu, který zazněl na půdě sněmovny dne 26. srpna 2022 rozhodně nepovažuji za ten správný krok, který by směřoval k jakékoli pozitivní změně naladění politické atmosféry. Takové atmosféry, která by nahrávala k většímu zastoupení žen v politice a jejich „chuti“ do politiky vůbec vstoupit a podílet se na ní, pokud slyší, jakým útokům mohou být zcela bez jakékoli odezvy či odsouzení vystaveny.  

Pokud tedy poslanec, proti němuž podávám tento návrh, uvedl dne 15.6.2011 v rozhovoru pro server Podnikatel.cz  „Myslím, že ženy v politice chybějí“, pak je dle mého názoru zjevné, že jmenovaný poslanec svým útočným a urážlivým projevem k žádné pozitivní změně rozhodně nepřispívá.

Závěrem uvádím citát Náměstkyně generálního tajemníka OSN Amina J. Mohammed „Violence against women in politics is a violation of human rights that aims to undermine governance.“

Žádám tedy, aby za poukazované disciplinární provinění byla jmenovanému poslanci uložena povinnost omluvit se za nevhodný výrok ve smyslu § 15 odst. 1 Jednacího řádu, neboť se domnívám, že excesy obdobného typu by neměly být tolerovány a přehlíženy.

Mgr. Lucie Potůčková

3. 9. 2022

Poslankyně Berenika Peštová (ANO) ve sněmovně vznesla svým typickým nepřeslechnutelným způsobem prostinký dotaz:

„Já tomu nerozumím. Jako vy se smějete, ale mně to moc směšné nepřipadá. Jako tady slyším z úst pana ministra, že Putin může za to, že máme vysokou energii. Jak za to může Putin, že máme vysokou elektřinu? Co s tím má Putin společného? Já chápu, že Putin ano, Putin může mít nějaký problém, nebo resp. můžeme to stáhnout na plyn. Tomu rozumím. Plyn rozumím.“

Pokusím se tedy i se svými chabými znalostmi vysvětlit nejen Berenice:

Nízká výroba levnějších zdrojů energie (jaderných – rozsáhlé odstávky ve francouzských jaderných elektrárnách, vodních – klima, či uhelných – těžební limity) vede k nutnosti zapínat drahé elektrárny na zemní plyn – a výsledná cena tomu odpovídá. Francouzská ministryně pro přechod na ekologické zdroje energie se naštěstí dušuje, že všechny bloky budou v zimě v provozu. Takže „Allez, allez travailler, francouzští inženýři! Ačkoli ještě v minulém roce se elektřina vyráběla z plynu pouze ze 13%, nyní tento poměr dramaticky roste. A zde hraje Putinova agrese, bohužel, zcela zásadní roli, protože mu u nohy leží nejen kufřík s jaderným tlačítkem, ale na dosah svých zlobou zkroucených prstíků má též kohoutky s ruským plynem. A na něm si mnoho evropských států (včetně ČR a Německa) vypěstovalo krátkozrace nezdravou (doufejme, že ne fatálně) závislost. Zbavení se této chorobné závislosti bude drahé a bolestivé a abstinenční příznaky dnes pociťujeme všichni.

Odpovědí je jednak jádro, obnovitelné zdroje a bohužel také na chvíli i uhlí, a samozřejmě také společný koordinovaný postup. O prodloužení povolení těžby uvažuje v současné době celá řada zemí – jsou mezi nimi například Itálie, Rakousko, Nizozemsko nebo Německo. Jasnou cestou je rozvoj jaderné energetiky, včetně malých modulárních reaktorů a dalšího využití například využitého jaderného paliva. Jenže to bude chvíli trvat, bude to stát fúru peněž a politické vůle, a navíc přístup jednotlivých států k jádru se dramaticky liší, ačkoli i sveřepí antinukleáři už trochu „vyměkli“. Podstatné je nedopadnout jako Maďarsko, které také sází na jadernou energetiku, ovšem nechá si ji postavit ruským Rosatomem – dříve nebo později se tak Orbánův stát dostane do geopolitického klinče, který může být velmi nebezpečný i pro zbytek Evropy – ostatně Záporoží je toho jasným dokladem.

Ze všech těchto důvodů je zcela nezbytné hledat celoevropské řešení, aktivně lobovat a vyjednávat a hledat společný postup, který uklidní silně volatilní trhy, které dnes kolísají z bortu na bort jako bárka v rozbouřeném oceánu. I proto bychom měli všichni s napětím sledovat výsledky mimořádné evropské rady pro energetiku, která se uskuteční příští týden 9. září. Navrhovaným řešením bude oddělení cen plynu od cen elektřiny, společné zastropování ceny plynu pro výrobu elektřiny, a také se otevře ožehavá otázka legendárních a všude tolik zmiňovaných emisních povolenek, tedy jakýchsi odpustků na vypouštění CO2, které mají bezesporu z dlouhodobého hlediska svůj smysl, ale minimálně dočasně by se daly použít jako nástroj pro snížení výsledné ceny.

Všechny návrhy, které bude Česká republika jako předsednická země mediovat, pravděpodobně neprojdou, ale konečný konsenzus je zcela klíčový nejen pro teplo v domácnostech, práci živnostníků a provoz průmyslu, ale také pro existenci celé EU a hodnot, na kterých je postavena. Jinými slovy, výsledek nás buď zahřeje nejen u srdce, nebo nám z něj zamrzne úsměv na rtu.

A pro ty, kteří to chtějí fakt podrobně, analyticky a na stříbrném podnose, je zde skvělý článek od Karla Patáka (díky Zdeněk Polách):

20. 8. 2022

V létě 1968 jí bylo čerstvých 17 let. Přesně jako mému synovi Otikovi teď. Bydlela se svými 5 sourozenci na vojenské posádce u Rychnova, protože děda byl truhlář a pracoval tam jako fachman a bývalý voják z jízdní jednotky (narozený 1910, takže mu bylo skoro 60). Tátovi bylo 19 a právě tam sloužil základní 2letou vojenskou službu. Byl (a pořád v mém muzikantském srdci je) to skvělý dixilendový baskytarista a umělecký kovář. Tak trochu bohém. Minařík…a navíc byl tomu slavnému špionovi podobný. Zamilovali se a v létě přijeli Rusáci. Dodnes oba vzpomínají na ten příšerný strach a vztek. Táta chodil kolem ostnatého drátu v koridoru ve stráži a nosil ostré. Nikdo netušil, zda má vystřelit nebo ne. Nakonec to skončilo tragédií a dva kluci se ze strachu postřelili vzájemně. Máma byla nádherná holka a tak jí schovávavali před okupanty. Narozdíl od táty nemá vzpomínky strachu, ale lítosti. Viděla vyděšený ruský kluky, který nevěděli, kde jsou a divili se úrovni Československa. Věděli, že doma o tom nebudou smět mluvit, jinak skončí na Sibiři. Holky s nimi nesměly prohodit ani slovo, v opačném případě se za kolaborantství stříhaly vlasy dohola. Aspoň tedy kolem posádky. Ta bezmoc musela být šílená. Uplynulo 9 let. To už oba žili a pracovali v Liberci, kde si brutální nájezdníci sebrali 7 životů a téměř padesátku lidí zranili. Byly mi 2 roky a bráchovi 6. Přišla tvrdá normalizace a máma měla podepsat antichartu a souhlas se vstupem zpřátelených vojsk. Nepodepsala. Táta též ne. A jo… nikdy jsme nebyli ani v Jugošce. Vedli nás oba mě i bráchu k rovným zádům a diskuzi. Dnes z nich jsou epesní hippie důchodci, kteří poslouchají jazz a Zeppelíny a od Babiše by nevzali ani halíř. Dobře vědí proč. Rovná záda mají svou cenu.

Diky mami a tati ❤

29. 4. 2022

Hodně zajímavý týden….úterý kanadská velvyslankyně, středa delegace ukrajinských poslanců, čtvrtek setkání s izraelskou velvyslankyní a pátek schůzka s ministrem zahraničí. Příští týden budu řešit kanalizaci a obytnou zónu v milovaných Bukách. A víte co? Baví mě to a snad budu i co platná, pokud v sobotu neskončím na hranici /nikoli státní ale smrkové/.

26. 4. 2022

Jelikož jsem předsedkyní Meziparlamentní skupiny přátel ČR a Kanada, měla jsem dnes ráno na programu kávu s kanadskou velvyslankyní Ayeshou Rekhi. Bylo to nečekaně neformální, milé a přátelské setkání. Prostě dámský pracovní chitchat. Máme podobně staré děti a řešíme téměř identické problémy – logistika dětí, jejich vnímání mámy jako političky, jak to vidí partneři. Našimi tématy byl hlavně rozvoj smart technologií na pomoc regionům /např. telemedicína, odliv mozků z venkova, vylidňování/. Kanada patří v této oblasti díky své ohromné rozloze k lídrům. Dotkly jsme se také praktických nápadů na pomoc a integraci uprchlíků, a věnovaly jsme se i lesnictví a správě národních parků. Jelikož paní velvyslankyně je menší drobné postavy, s úsměvem mi vyprávěla, jak ji na její někdejší misi v Asii, kde si při oficialitách potrpí na okázalost, posazovali na velká pozlacená křesla a jak se jí tam houpaly nožky a nevěděla, jak se má tvářit. V rohu salonku ambasády stálo krásné koncertní křídlo. Souhrou náhod jsem včera byla v Hradci Králové na galavečeru v Petrof Gallery a mluvila jsem se Zuzanou Petrofovou a ejhle – samozřejmě to bylo piáno této značky. Hned jsme začaly plánovat večerní dámské soaré s klavírním koncertem. Na závěr jsem dostala krásný dárek s příběhem. Šátek kokum, jehož historie sahá až do doby na přelomu 19. a 20. století, kdy se v Kanadě usadily první ukrajinské ženy, které si tyto šátky vyměňovaly z původními obyvatelkami Kanady. Slovo „kokum“ znamená „babička“ v kríjštině. Kanada byla první zemí, která v roce 1991 uznala nezávislost Ukrajiny. Dnes nosí šátky kokum na znamení solidarity s Ukrajinou mnoho kanadských žen i žen z řad původních obyvatel. Jsou to symboly vzájemné úcty, nezávislosti a houževnatosti. Jo a Ayesha mi pochválila boty !

21. 3. 2022

Další ze série konferencí v rámci francouzského předsednictví. Tentokrát jsou tématem regionální fondy a udržitelný turismus. O tom náš region trpící overtourismem a vylidňováním něco ví. Tak jsem jim popsala, jak to vypadá v létě na Sněžce. Ale řeknu vám, že v té stodole z 13. století byla pěkná kosa. Nejlepší byl bezpečnostní scanner instalovaný ve stájích, co pamatují Obelixe.

5. 3. 2022

Drobnosti z francouzského parlamentu aneb víte, že mikrofon může vypadat jako baterie do dřezu? Že francouzský poslanec se vyrábí na míru xs přesně 150cm a asi tak 50 kg max, jinak se prostě nevejde do uličky? Že celé assemblée national vypadá jako velké divadlo? Zítra i trochu na vážnější notu z cesty na Conference of Parliamentary Committees for Union Affairs (COSAC).

6.10. 2021

Poslední před volbami a tak trochu jinak. Mám syna (taky mám dceru, ale tenhle post o ní není – jinak se kolem té puberťačky pochopitelně otáčí celý svět). Jmenuje se Oto a je mu 16 a kousek. Miluje černý sarkastický humor – jako já. Miluje cestování a lidi kolem sebe – jako já.  Poslouchá Cimrmany a Monty Pythony – jako já. Hraje na kytaru a děsně do toho řeže – jako já. Má neskutečnou empatii – nikoli jako já. A když mluví o motorech všeho druhu, září mu oči – tak to už vůbec ne jako já. Zajímá se o všechno a samozřejmě nejvíc o svou budoucnost. A je to neskutečný homo politicus. Njn, má to v genech. U mazání svačiny nebo při odvozu na závody v orienťáku máme občas čas si spolu povídat. Témata jsou různá, ale nejvíc u něj rezonuje svoboda a postavení ČR ve světě. Už někdy v sedmé třídě naškrábal do slohovky povzdech – „Strašně mě serou Rusáci, kde my jsme mohli bejt“ (ano takto foneticky, je to dyslektik jak prase), čímž se na dálku omlouvám mým dobrým ruským přátelům (které má i Otík rád, nemyslel to osobně). V podstatě si jen upřesňuje názory, výtečně argumentuje a nad odpovědí se kolikrát dost zapotím, aby mě „nedostal“. Je to diskuzní trenér par excellence. Ale ta největší pecka je, že stejně se chová i ve svém kolektivu. Dělá osvětu, zvyšuje povědomí, baví se s kamarády a spolužáky o dění v politice, v ČR, ve světě, nutí je přemýšlet a zjišťovat si odpovědi. Tříbit si myšlenky a nevěřit hoaxům a povrchním zprávám. Je to takový politický misionář. Upřímně…občas tím své okolí asi dost prudí a ve třídě ho za to asi musí dost nenávidět (mimochodem žádný humanitní gympl, ale normální průmka – samí kluci – drsoni). Jeden ze spolužáků je gay, a tak byla nasnadě otázka manželství a také výchovy dětí. Naprosto mě dostalo, že otázku manželství už vůbec neřeší, berou ji jako – to přece není téma, to je snad jasný, máme důležitější věci, popojedem. Otázka výchovy dětí je prý 50 na 50. Děsně ho štve, že ty nejchytřejší kluci ve třídě by to prý (ještě nemají volební právo) hodili SPD. Prý neví proč, prý to někde slyšeli. Otík se z toho může zbláznit a vzal si to jako otázku své osobní cti, chrabře dobýt Okamurovo území a přesvědčit je o opaku. Normálně je argumentačně přeprat. Jsem na něj strašně pyšná a právě pro mlaďochy jako on to všechno dělám. Abych se jednou za sebe nestyděla. Aby mi jednou neřekl – mami, proč si s tím sakra tehdy něco nedělala? Protože moji rodiče se plíživému zlu postavit dokázali, tak proto. Díky všem Otíkům – jste naší motivací.