16. 1. 2024

Nejrozšířenější dezinfo panuje kolem korespondenční volby ve Spojených státech – to by asi bylo na samostatnou přednášku, takže jen ve zkratce – už v 17. století mohli v Massachusetts muži volit z domova, pokud byly jejich domovy „ohroženy útokem indiánů“.

V roce 1775 během americké revoluce ve státě New York byly hlasy některých vojáků kontinentální armády předány písemně, „jako by byli přítomni sami“. Ale právě během občanské války Amerika poprvé ve velkém měřítku experimentovala s absenčním hlasováním, protože mnoho mužů bylo mimo domov a bojovalo. Prvním velkým vítězem korespondenční volby byl v roce 1864 republikán – slovutný Abraham Lincoln.

Zatím největší haló kolem korespondenční volby způsobil, jak jinak, bývalý prezident USA – Donald Trump, který se nemohl popasovat s porážkou, a tak po prohraných prezidentských volbách v roce 2020 podal celkem 63 žalob, které se týkaly validity výsledků voleb a volebního procesu. Můžete si tipnout, kolik jich vyhrál. Jednu. Týkala se lhůty pro předkládání ID při hlasování poštou.

Naopak bych zde zmínila jeho poradce Rudyho Giulianiho, někdejšího starostu New Yorku a bývalého nejvyššího prokurátora, který dostal značně tučnou pokutu ve výši 150 mil. USD za pomluvu a nactiutrhání dvou pracovnic z volebních komisí ve Georgii. A byl to právě Rudy, který ve značně podroušeném stavu poradil Trumpovi poté, co byly sečteny první výsledky bez korespondenčních hlasů, aby začal jásat a oznámil své vítězství a nečekal až na sečtení poštou poslaných hlasů, přestože Trumpovi piaristé, včetně rodiny, mu radili naprostý opak.

Naopak – proti samotnému Trumpovi jsou nyní vedena před soudem 4 trestní řízení, v nichž je obviněn z celkem 91 trestných činů. Patří k nim samozřejmě pokusy o zvrácení výsledků voleb v roce 2020, zasahování do voleb v Georgii, falšování obchodních záznamů v New Yorku, špatné nakládání s utajovanými dokumenty po odchodu z prezidentského úřadu a jiné Trumpovi taškařice a blamáže.

Jeden z nejznámějších případů je z 2. ledna, kdy poté, co již byly výsledky voleb potvrzeny, včetně rozhodování o stížnostech, úřadující prezident Trump nelenil a zavolal státnímu tajemníkovi Georgie a snažil se ho přesvědčit, aby změnil výsledky prezidentských voleb, a trval na tom, že volby vyhrál a just že jo. Celý rozhovor byl nahrán a je to docela bizár.

Ale seriózně: Cituji z oficiální zprávy OBSE, kde se voleb za tuto organizaci zúčastnily stovky pozorovatelů – „Soudy většinu těchto žalob zamítly s poukazem na nedostatek důkazů k prokázání nároků, deset žalob bylo žalobci staženo. Ve většině případů, v nichž žalobci veřejně vyslovili obvinění z podvodů a pochybení, nepřednesli ani oni, ani jejich právníci tato tvrzení pod přísahou během soudních jednání. Celkově vzato, byl počet a rozsah doložených případů podvodů spojených s absencí hlasovacích lístků zanedbatelný.“ Tolik zpráva OBSE.

Naopak některé důvodné obavy panují ohledně volby v zastoupení (proxy voting), zranitelnosti online systémů pro registraci voličů v Georgii nebo třeba volebních kiosků ve volebních místnostech. To se ovšem vůbec netýká korespondenční volby.

Když to tedy shrneme, a jak poznamenává profesor volebního práva Hasen, ačkoli korespondenční volba může být rizikovější než osobní hlasování, je stále pravděpodobnější, že do Američana udeří blesk, než že se dopustí podvodu při korespondenčním hlasování. Ale jeden případ nedbalosti přeci jen uvedu. 7. října zatčen byl zatčen poštovní doručovatel USPS z Hudson County v New Jersey za to, že vyhodil 1 875 kusů poštovních zásilek, mezi nimiž bylo 99 hlasovacích lístků doručovaných voličům. Pošta byla nalezena a doručena.

Závěrem lze dodat, že celkově je volební systém v USA značně spletitý sám o sobě, což vychází z jeho samotné federální podstaty. Všech padesát států nyní umožňuje voličům požádat o zaslání hlasovacího lístku poštou (to je absentee voting), ačkoli šestnáct z nich vyžaduje zákonný důvod. Pět států zasílá hlasovací lístky registrovaným voličům automaticky (to je vote-by-mail): Colorado, Havaj, Oregon, Utah a Washington.

V USA se hlasuje korespondenčně již více než století let a jasně, že je co vylepšovat, nicméně důvěru ve volební systém narušuje především zlovolně a úmyslně jeden člověk – Donald Trump a jeho fanoušci z hnutí MAGA.

14. 1. 2024

Rakouská volba prezidenta:

Jak to tedy bylo s tím „podváděním, manipulací a falšováním“ rakouských voleb v roce 2016.

První kolo prezidentské volby se konalo v dubnu 2016. Největšími rivaly z šesti kandidátů byl Norbert Hofer za Stranu svobodných (FPÖ) a Alexander Van der Bellen ze Strany zelených. Hofer v prvním kole vyhrál, což ho značně navnadilo.

Druhé kolo se konalo 22. května už jen mezi dvěma největšími soupeři tak, jak to známe u nás. Podle výsledků zveřejněných 1. června dostal Van der Bellen 50,35 % a Hofer 49,65 % – s těsným rozdílem 30,863 hlasů. „Hoferovci“ se obrátili na Ústavní soud se stížností a rakouský ÚS rozhodl, že skutečně došlo k procesním chybám. O co se konkrétně jednalo? Při počítání hlasovacích karet zaslaných poštou se našlo pár okrskových volebních komisí nebo jednotlivých úředníků, kteří se už nemohly dočkat konce volebního dne (venku bylo krásných 27 stupňů) a otevřely obálky před oficiálním ukončením hlasování tedy konkrétně před 9 hod. 23. května. Jelikož pochybení se mohla týkat 77.000 odevzdaných hlasů (z 6 400 000 registrovaných voličů), rakouský soud s habsburskou precizností sobě vlastní nařídil volby zopakovat.

Zde je třeba zdůraznit, že předseda soudu Holzinger sice nařídil „opáčko“, ale jednoznačně uvedl, že k žádným úmyslným podvodům ani manipulacím nedošlo.

Druhé kolo se mělo konat 2. října, jenže na začátku září se po rozeslání hlasovacích lístků (určených pro poštovní volbu) zjistilo, že samolepící páska jaksi nedrží.

Tehdejší ministr vnitra Wolfgang Sobotka byl z této papírové lapálie velmi špatný a svedl celou nepěknou věc na lepidlo, které nelepí. Proti tomu se ovšem ohradila Evropská federace výrobců obálek (FEPE), řka, že to tedy ne, protože v rakouském případě vůbec nejde o obálky, ale vlastně o tiskopisy se samolepícími okraji, a ty se přeci vyrábí úplně jinak. Rakousko reagovalo velmi flexibilně a ve zrychleném procesu byla tehdy schválena novela o volbě prezidenta, kterou se vrátil model starých dobrých klasických obálek.

Druhé kolo se tedy nakonec konalo na Sv. Barboru 4. prosince.

Na voličském seznamu bylo 6,4 mil. Voličů, včetně 56 539 občanů žijících v zahraničí. Poštou mohou v Rakousku volit nejen krajani, ale této možnosti lze využít i ze zdravotních důvodů, vězni z vězení nebo vazby, lidé v pečovatelských domech nebo nemocnicích nebo voliči, kteří jsou doma upoutáni na lůžko.

I podle závěrečné zprávy OBSE proběhlo druhé kolo ve velmi organizovaném a efektivním duchu. Procesní nepravosti byly napraveny. Komise byly poučeny. Ordnung muss sein.

Tady je ještě třeba osvětlit, že volební systém v Rakousku umožňuje, aby si každá samospráva upravila dobu, kdy jsou otevřeny volební místnosti jinak. Některé místnosti mají neuvěřitelně krátkou „otvíračku“ pro volby – třeba jen 2 hodiny tak, že zatímco někde už znají výsledky, jinde se teprve volí. První volební místnost zavírala už v 10.00 a poslední v 17.00! To je v našich končinách dost nepředstavitelné a není se tedy čemu divit, že někteří nedočkavci už chtěli otvírat obálky a nečekali na ostatní okrsky – nijak to ovšem nesouvisí s korespondenční volbou.

Jako finální opatření parlament schválil 7. prosince (tedy hned o volbách) upravenou legislativu, jejíž součástí byl také jednotný centrální registr voličů, čímž se celý proces značně zpřehlednil.

A nakonec je třeba dodat, že poměrně vysoké množství poštovních hlasů bylo neplatných (téměř 7%) a to zejména z důvodů, že na tiskopisech bylo nepřehledně uvedeno, že voliči mají podepsat čestné prohlášení. I to rakouská vláda upravila. Na závěr je třeba dodat, že druhé kolo vyhrál Van der Bellen s ještě větším rozdílem (54,9 % na Hoferových 46,2%) a opakování voleb iniciované krajně pravicovými Svobodnými nakonec novému prezidentovi ještě zahrálo do karet. Poštou se v Rakousku v pohodě hlasuje dál a technické závady byly odstraněny.

13. 1. 2024

Už delší dobu slýchám z různých úst, že korespondenční volbu zrušili ve Francii už v roce 1975 kvůli podvodům a už ji znovu nezavedli. Jenže je to jinak a opět nezbývá než to uvést na pravou míru. Zrušena byla pouze vnitrostátní korespondenční volba. Francouzští občané ovšem mohou nadále volit ze zahraniční do dolní komory parlamentu v tzv. élections législatives, a to nejen poštou, ale rovnou také elektronicky, čehož využívají zdaleka nejvíc. A světě div se: ano i oni mají tajnost volby výslovně zakotvenou ve francouzské ústavě, a to konkrétně v čl. 3.

On je to s těmi zrušenými volbami poměrně zajímavý příběh.

Hlavním dějiště je zde Korsika. Konkrétně nádherné město Bastia. První případě se týkal obecních voleb v Bastii v roce 1965. V roce 1967 bylo zveřejněno rozhodnutí, v němž soudce zrušil platnost volebních lístků, zejména kvůli nálezu hlasovacích lístků, které byly odevzdány na jména zemřelých a neexistujících voličů. Druhý případ se týkal následujících parlamentních voleb, opět v Bastii. Ty byly zrušeny v roce ledna 1968, jelikož seznam voličů a sčítací archy někdo ztopil ještě před veřejným vyhlášením výsledků. Celé to bylo do očí bijící od samotného začátku. Během parlamentních voleb v březnu 1967 hlasovalo poštou ve Francii pouze 1,58 % voličů, zatímco na Korsice to bylo 21,99 %. Na základě těchto případů se pak francouzští zákonodárci rozhodli v roce 1975 vnitrostátní korespondenční volbu zrušit. Nutno dodat, že v té době neexistovala ani žádná kontrola totožnosti voličů, takže podvádět u voleb bylo primitivní. Mimochodem Korsika je volebními podvody proslulá a k dalším kulišárnám zde docházelo dál i po odstranění poštovní volby. V roce 1999 zde byly zrušeny kantonální volby z důvodu záhadně rychlého nárůstu voličů v některých oblastech (o 19% ačkoli přírůstek obyvatelstva se pohyboval jen kolem 4 %) (více než pochybné plné moci, podezřelé a nápadně podobné hlasovací lístky). Za volební podvod byl odsouzeni ředitel volebního úřadu, aktivista jedné ze stran, jeden zastupitel a šest voličů – a ano vše opět v Bastii. Totéž se opakovalo po referendu v roce 2003, které opět bylo zrušeno díky podvodům. Jak je tedy vidět, když chce někdo švindlovat u voleb – udělá to i bez poštovní obálky, a to plenta neplenta.

7. 12. 2023

Vládní poslanci předložili Poslanecké sněmovně slibovaný návrh na zavedení korespondenční volby pro české občany pobývající v zahraničí. Pod návrhem jsou podepsaní předsedové všech pěti koaličních stran, předsedové koaličních poslaneckých klubů a další zástupci těchto klubů. 

„Zahajujeme tím proces uzákonění korespondenční volby, která umožní našim občanům pobývajícím v zahraničí naplnit jedno ze základních občanských práv – volit. Plníme tak nejen náš slib a programové prohlášení téhle vlády, ale také závazek z programového prohlášení vlády předchozí. Věřím tedy, že záměr najde mezi parlamentními stranami širokou podporu,“ řekl hlavní předkladatel návrhu, ministr vnitra Vít Rakušan. Právě legislativci Ministerstva vnitra návrh připravili. 

Předkládaný poslanecký návrh zákona, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony, je transparentní cestou k zavedení korespondenčního hlasování pro voliče pobývající v zahraničí. „Tento návrh má zajistit korespondenční hlasování jak po 1. lednu 2026, kdy by měl nabýt účinnosti zákon o správě voleb, tak pro volby do Poslanecké sněmovny na podzim 2025,“ doplnil Rakušan. Dosavadní návrhy úpravy korespondenčního hlasování těchto cílů nedosahují.

Senátní návrh evidovaný jako sněmovní tisk 39 byl napsán jako novela aktuálních zákonů, nikoli budoucího zákona o správě voleb. Jde o významný a úctyhodný krok, který ale z pochopitelných důvodů nereaguje na očekávaný zákon o správě voleb. V předložené podobě by tedy nebyl po přijetí zákona o správě voleb použitelný. Pozměňovací návrh představený při nedávném projednávání zákona o správě voleb v ústavně-právním výboru Senátu řeší pouze situaci po 1. lednu 2026. Netýká se voleb před tímto datem.

Je také potřeba mít na zřeteli eminentní zájem na provedení reformy správy voleb. Včasné přijetí zákona o správě voleb jako nosiče této reformy by bylo ohroženo, pokud by byl vrácen Senátem Poslanecké sněmovně právě s návrhem na doplnění korespondenčního hlasování.

„Samostatný návrh na zavedení korespondenčního hlasování, který je právě předkládán, proto může přispět ke včasnému přijetí zákona o správě voleb. Zároveň bude korespondenční hlasování jako celek podrobeno obvyklému legislativnímu procesu a široké politické diskusi, na kterou se velmi těším. Přijetím návrhu se zařadíme po bok valné většiny států EU, které korespondenční volbu již dlouhá léta svým občanům umožňují, a je to tak správně,“ dodala poslankyně Lucie Potůčková (STAN), která je jednou ze spolupředkladatelek návrhu.

28. 11. 2023

Běžný den v kasínu (jsou tam koberce, z oken nevidíte ven a žádné hodiny) jménem sněmovna. Předmluvu k denní literární story má jako vždy Tomio Okamura. Toho času většina poslanců (kromě SPD) odchází na kávu, svačinu nebo jinou nedietní zhůvěřilost. Je to skoro jako Pavlovův reflex…TO jde k pultíku, vyráží se k bufíku. Nenávist evidentně šíří velmi nezdravou chuť k jídlu. Zápisky k tiskům si dělám přišernou klišé propiskou, kterou mi věnoval s láskou stařičký US senator Joe Wilson. Nojo…je to republikán. Pak se sedí, sedí, sedí, až se na pozadí (nikoli wallpaperu) objeví vzoreček tenisové rakety z poslanecké lavice. Abych nebyla krutá – schválilo se dost praktických věcí. Občas si do toho člověk zorganizuje schůzky v tzv. Aktech, což je nevábný, zakonzervovaný a zahulený (kouří se sice vedle, ale no passaran pro kouř holt neplatí) retro prostor hned vedle sálu. Ještě že mám v kanceláři duchovně třpytivou duši jménem Eliška Olšáková, která mě jako přesvědčenou cynickou ateistku stále přesvědčuje svým chováním, že to s tím světem nakonec tak špatné nebude. Unavená večer valím po deváté domů, ještě jedna uondaná výtahovka, sbalím pár outfitů do čumajdánu a zítra ráno v 5 mě nepostaví ke zdi, ale odletím do Skopje na OBSE. Schůze byra a ministrů zahraničních věcí 57 zemí světa. High profile. Extrémní zabezpečení, ale taky extrémní propaganda, bo dorazí Lavrov. Takový je můj mikrosvět.

23. 11. 2023

Dneska u nás v kraji byla velka návštěva, přijela Danuše Nerudová a Jan Farský. Navštívili jsme PETROF, kde nás přivítal pan bývalý majitel s jeho dcerou a provedli nás celou dlouhou historií. Musím říct, že teď si klavírů, pian a pianin váží ještě víc. Ani jsem netušil jak složitý a přesný proces to je.

9. 11. 2023

Další překrásná a emocemi nabitá akce, která do obřadní síně městyse Mladé Buky, přilákala překvapivé množství milovníků umění. Vernisáž obrazů a užitného umění Pepy Rybky a Pavla Dufka byla nejen potěchou pro oko, ale i duši. Každý obraz má za sebou vlastní příběh a všechny dohromady by vydaly na celou knihu. Jsme tu, abychom všem dali svůj prostor a já jsem moc ráda, že toho mohu být se svými kolegyňkami součástí a trochu i hybatelem.

12. 10. 2023

Divadelní hra Hodina ženy, kterou jsme zorganizovaly s Martina Ochodnická a Marie Jilkova ve sněmovně, byla nesmírně inspirativní. Máme určitě zase o čem přemýšlet a především máme zase motivaci vymyslet nějakou další taškařici, která parlament víc otevře a zlidští. Byl to parádní večer. Řekly jsme si, že parlamentní politiku budeme dělat trochu jinak, než tu bylo dlouhé dekády běžné…..a zatím se nám to daří – se smyslem pro humor, nadsázkou, ale také s empatií a občas možná i něhou, která dokáže rozhodit i zaryté konzervy. A ještě doplňuji velké díky Lucce Bartoňové za parádní pomoc s organizací a přípravami.

20. 7. 2023

Po návratu od medvědů z Kanady hned na plný výkon do práce:

Po včerejší sněmovně, kde jsme řešili nejprve důchodovou reformu a následně obrannou bilaterální smlouvu s USA (schváleno) se dnes od rána prohrabávám evropským tiskem, kterému dělám zpravodaje v parlamentním evropském výboru. Téma je to nadmíru zajímavé – ochrana dospělých osob s omezenou svéprávností. Moje agenda se po roce a půl ve sněmovně opravdu ostře vyprofilovala právě na agendu ochrany lidských práv a zásad právního státu. Ale zpět k evropskému tisku:

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, použitelném právu, uznávání a výkonu opatření a spolupráci ve věcech ochrany dospělých osob. Věděli jste, že neexistují žádné statistiky, takže se počet dospělých osob, kterým soudní nebo správní orgán uložil ochranné opatření v přeshraničních situacích v EU, odhaduje na 145 000 až 780 000? Tyto osoby se pak potýkají složitými a někdy protichůdnými pravidly mezinárodního práva soukromého členských států. Praktický příklad může být například tento: o dospělého postiženého stará jeho rodič, který zemře, a z postižené osoby se pak stává dědic.

Může se stát, že se zděděná nemovitost nachází v jiném státě, než v němž se ocitl postižený člověk, který byl převzat do ústavní péče. K takovým případům dochází běžně mezi Českou republikou a Slovenskem. V posledních letech stoupá i v ČR počet osob, které vlastní nemovitost v zahraničí a díky demografii stoupá i počet osob, kterým soud ukládá ochranné opatření. Vzniká tak celá řada problematických přeshraničních situací, které je v důsledku velmi administrativně i finančně náročné řešit.

Jsem moc ráda, že právě ČR je v těchto otázkách velmi aktivní – iniciovala celou řadu jednání v rámci svého předsednictví EU a od roku 2012 vstoupila pro ČR v platnost Úmluva o mezinárodní ochraně dospělých osob. ČR dlouhodobě patří mezi podporovatele rozšiřování smluvní základny, kterou bohužel zatím ratifikovalo pouze 12 států. Tento problém pro členské státy EU ale řeší právě navrhované nařízení EU. Nařízení tak kupříkladu upravuje evropské osvědčení o zastupování, vytváří rejstříku opatření a plných mocí k zastupování a jejich propojení s rejstříky ostatních členských států EU a celou agendu výrazně digitalizuje.

Jedná se o názornou ukázku praktického pozitivního dopadu Evropské unie na životy jejích obyvatel.

16. 6. 2023

„Milý oligarcho, koupit si média a vodit si veřejnost, bude zase o něco těžší. Schválili jsme úpravu vlastnictví médií a pobírání dotací veřejnými funkcionáři.“