„Vypnout plyn nám mohou už zítra.“ V Moldavsku Putin narazil na silné ženy

„Vypnout plyn nám mohou už zítra.“ V Moldavsku Putin narazil na silné ženy

TEREZA ŠÍDLOVÁ

Původní zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-vypnout-plyn-nam-muzou-uz-zitra-v-moldavsku-putin-narazil-na-silne-zeny-217201#utm_content=ribbonnews&utm_term=vypnout%20plyn%20n%C3%A1m%20mohou&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Válka – ta pravá s hřměním explozí a tragédiemi civilistů – je skoro na doslech, odehrává se jen asi sto kilometrů odsud. Tichá válka o teplo a světlo se však odehrává přímo v každé ulici, v každém domě a za každým oknem.

Zatímco na sousední Ukrajinu ruský vládce Vladimir Putin posílá rakety, proti Kišiněvu jako zbraň používá plyn. Ne že by tato taktika nebyla dobře známá i v Česku, které bylo donedávna na ruských dodávkách plynu podobně závislé, jako je Moldavsko. Současná moldavská vláda ale stojí proti agresorovi v první linii a tak trochu obnažená. Nemá na rozdíl od Česka „štít“ v podobě Evropské unie či NATO.

Moldavsko, jedna z nejchudších a nejzranitelnějších zemí Evropy, ale má do Unie namířeno. Spolu s Ukrajinou získalo letos na jaře, v zásadě v důsledku ruské války, status kandidátské země EU. To není málo.

Teď se ale blíží zima a obavy z ní – a zda ji v této geopolitické „hře o trůny“ přežije i proevropský moldavský kabinet – jsou cítit ve vzduchu.

Deadline za dveřmi
„Studené ruce, studené místnosti,“ říká omluvně, ale rázně při podání rukou moldavská premiérka Natalia Gavrilitaová šéfce české Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové (TOP 09).

Potkávají se v centru moldavské metropole, v betonovém „hradu“ s nezaměnitelným sovětským rukopisem. Kdysi tu zasedala „vláda“ Moldavské sovětské socialistické republiky, dnes je tu demokraticky zvolený kabinet, který se silou přesvědčivé většiny obrací spíš na Západ než k Moskvě.

„Abychom ustáli všechny problémy, potřebujeme pomoc našich přátel,“ říká mimo jiné Gavrilitaová české političce, která v ten okamžik nezastupuje jen Prahu, ale vzhledem k českému předsednictví Evropské unii i Brusel.

O jakých problémech moldavská lídryně mluví, je jasné. Začátkem října ruský Gazprom podle zdejší vlády snížil dodávky plynu o třicet procent. A teď hrozí jeho vypnutím zcela. Ruská státní energetická společnost podle agentury Reuters výslovně oznámila, že si vyhrazuje právo kontrakt s Kišiněvem kdykoli anulovat. Nejnovější termín možného utnutí dodávek plynu je za dveřmi: 20. října. Oficiálním důvodem je sporný historický dluh, ten nevyslovený pak snaha Moldavska utéct z vlivu Moskvy na Západ.

„Vypnout plyn mohou Rusové každý den. Každý den se budíme s tím, jestli to bude dnes, nebo zítra“ popisuje jiná vlivná moldavská politička, předsedkyně výboru pro zahraniční a evropské záležitosti zdejšího parlamentu Doina Ghermanová.

Girlpower po moldavsku
Moldavsko se třicet let po rozpadu Sovětského svazu ještě před invazí na Ukrajinu ocitlo v historické konstelaci. Dvoje volby po sobě v letech 2020 a 2021 – prezidentské i parlamentní – vyhrála liberální strana spojená se silnou osobností zdejší hlavy státu Maii Sanduové.

Ve 101členném parlamentu je zasedací pořádek podle „směru“ ideologií, nalevo sedí 32 poslanců a poslankyň z Volebního bloku komunistů a socialistů, jenž má ve znaku povědomou rudou hvězdu a srp s kladivem. Napravo pak zasedá 63 zástupců vládnoucí liberální Strany akce a solidarity, zbylých pět poslanců je z antievropského hnutí podnikatelského typu SOR.

Výsledkem je vedení země, které zvědavě pozoruje celá Evropa. Stojí na silných ženách, a to nejen na zmíněné prezidentce Sanduové, jež se pyšní titulem z Harvardu, a premiérce Gavrilitaové. Další silnou postavou je ministryně vnitra Ana Ravencová.

Válka doslova za dveřmi na zemi dopadá nejen v oblasti energetiky. Jen před pár dny proletěly moldavským vzdušným prostorem ruské rakety vypálené z Černého moře. Země také čelila uprchlické krizi, která se zostřenými útoky a blížící se zimou může znovu nabrat na obrátkách.

Dalším problémem je šíření ruské propagandy a dezinformací – její prostupnost moldavskou společností usnadňuje fakt, že ruština je tu vedle rumunštiny druhým jazykem, který přežil konec sovětských časů. Moldavsko má navíc na svém území ruské vojáky – a to v separatistickém proruském Podněstří.

„Každý den se modlí“
Podle české šéfky Sněmovny ze zdejších politiků čiší odhodlání tentokrát udržet a dotáhnout proevropský kurz.

„Paní premiérka šla rovnou k věci. Obávají se nadcházející zimy, každý den se modlí za lepší počasí a za to, aby byly nadále schopné fungovat místní podniky. Snaží se také velmi šetřit. I když nejsou ještě členskou zemí EU, naše pomoc je tu potřeba,“ řekla Pekarová Adamová po jednání s premiérkou.

„Vidím otevřenost poučit se z naší zkušenosti. Konkrétně pan předseda parlamentu se mě ptal na zkušenosti s kohezními fondy, čeho se vyvarovat, jak to udělat, aby byly férové a tyto peníze byly transparentně alokované,“ dodává Pekarová.

V srpnu EU Moldavsku poslala 75 milionů eur hlavně na kompenzaci rostoucích cen energií. Morální podporou je fakt, že evropské státy Kišiněvu daly na starost druhé jednání nové „protiputinovské“ platformy Evropského politického společenství, které se „narodilo“ začátkem srpna v Praze na zvláštním summitu za účasti čtyřicítky lídrů ze zemí starého kontinentu.

Do jara daleko
Prestižní akce se má odehrát na jaře. Do toho je ale ještě daleko. Nejen sami Moldavané, ale i prozápadní moldavská vláda bude muset přežít zimu. Už nyní čelí protestům kvůli rostoucím cenám. A to ještě nezačala topná sezona.

„Je to státní společnost, která má obrovský geopolitický přesah. Jejich kroky jsou motivované politicky, nikoli ekonomicky. Cílem je destabilizovat situaci v Moldavsku a zvrátit naše evropské směřování. To vidíme. Odpovídáme velmi jasně. Během posledních dvou voleb občané Moldavska učinili jasnou volbu a my musíme pokračovat v naší cestě,“ řekl Seznam Zprávám.

Z Moldavska

Z Moldavska

20. 10. 2022

Z Moldavy jsem si přivezla i tyto dvě rarity: víno Freedom Blend made na počest 3 nových kandidátských zemí EU. Freedom zde má až bolestně hmatatelnou hodnotu (dám si ho až okupanti vypadnou) a tip na dost vizionářskou satiru „A ráno přijdou Rusové“ z 2021 o vpádu do Moldavska.

Moldavská cesta

Moldavská cesta

18. 10. 2022


Moldavská cesta: Ráno jednání s předsedou moldavského parlamentu Igorem Grosu. Dostali jsme velmi otevřené informace o situaci v Podněstří ovládáném separatisty, kde se bohužel nachází největší moldavská elektrárna Kuchurgan. Tedy sezení ve sněmovně mají rozhodně pohodlnější 🙈. Následně proběhlo jednání s premiérkou Natalií Gavrilitou, velmi silnou ženou, která naviguje Moldavu proevropským směrem – v zoufalé situaci, s 34% inflací, se 100% závislostí na ruském plynu a pod prudkým útokem ruské propagandy a také raketami nad hlavou na nechráněném nebi. Moldava nemá ochranu stíhaček NATO a ani sama nedisponuje žádnou vzdušnou ochranou. Je to izolovaná země a důvodně se bojí. Dopoledne končíme debatou se studenty moldavské univerzity. I pro ně je situace těžká. Mezigenerační propast v názorech je zde větší než kdekoli jinde. Ptají se hodně, na konkrétní věci a většinou výbornou angličtinou. Udržet kompas směrem k demokracii bude především jejich úkol. Preju jim hodně energie a optimismu a držím jim palce. Pro ně je to buď cesta k demokratickým hodnotám a svobodě nebo rovnou do ruského chřtánu.

UTAJENÉ MATERIÁLY?

UTAJENÉ MATERIÁLY?

Časopisem Fórum jsem byla dotázána „Jak vidíte souvislost mezi způsobem, jakým s utajenými materiály zacházel americký prezident Donald Trump, který je nechal přestěhovat z Bílého domu do svého soukromého sídla, a jak s nimi zacházel český prezident Miloš Zeman, jehož lidé před časem tajné materiály skartovali?“

A tak si tu odkládám svou reakci:

Bezesporu zajímavá spojitost – srovnání je asi nasnadě, přesto je situace v mnoha znacích odlišná.

Prezident Trump si odnesl krabice s tajnými dokumenty (ať už v kategorii classified, secret nebo dokonce top secret) do svého letního soukromého sídla v Mar a Lago po konci svého mandátu v naprostém rozporu s více než století starým zákonem o špionáži (Espionage Act 1917). Paradoxní je, že právě „šokující“ nakládání s tajnými informacemi bylo jedním z argumentů, který Trump použil v rámci kampaně proti Hillary Clintonové, když hlasitě poukazoval na používání jejího soukromého emailu pro státní agendu v době, kdy byla ve funkci ministryně zahraniční USA. To se mimochodem nikdy neprokázalo, ale „damage was done“. Druhým neméně absurdním faktem je, že právě Trump podepsal v roce 2018 zákon, který změnil kategorii nakládání s tajnými dokumenty v rozporu se zákonem z přečinu na trestný čin (z misdemeanor na felony) a zvýšil trestní sazbu. Nyní může být právě tento zákon použit proti němu samému. Otázkou samozřejmě je, jaký je skutečný obsah oněch 15 krabic lejster a komu by mohly prospět – a to zejména v případě další kandidatury Trumpa do prezidentského úřadu.

Prezident Zeman je stále ve funkci a znovu kandidovat nemůže. Není zjištěno, že by materiály někam odnášel či jimi ucpával hradní prévety (což prý podle zlých jazyků činil s neskonalou oblibou Trump), je spíše otázkou, kdo k nim má ve skutečnosti přístup a zda jsou to lidé s příslušnou prověrkou pro nakládání s tajnými, případně důvěrnými dokumenty. Jak se ukázalo minimálně v jednom z případů, kterým je skartace zprávy o Vrběticích, způsob, jakým hradní správa nakládá s tímto typem informací, je přinejmenším sporný a Ministerstvo Vnitra po provedené kontrole v tomto duchu Hrad informovalo.

Zajímavý je také reakce obou prezidentů. Prezident Trump se ohání svým právem dokumenty kdykoli „deklasifikovat“ neboli odtajnit, a to pouhým prohlášením. Prezident Zeman celý chybný postup nakládání se zprávou o Vrběticích bagatelizuje a svádí, jak již je jeho zvykem, na tajné služby – konkrétně na BIS, která je mu léta trnem v oku. Můžeme se samozřejmě ptát proč, a co (kdo) je zatím.

Mandát prezidenta Zemana, a tedy i jeho hradní suity, se chýlí, chca nechca, ke svému konci a tudíž bude velmi zajímavé a také nezbytné bedlivě sledovat, co se bude dít dál v případě, že v prezidentském mači zvítězí kandidát, který nebude stávající hlavě státu tak úplně po vůli. Buď se nebude dít vůbec nic nebo se na fakturách hradní správy objeví velké množství nakoupených krabic na spisy či skartovacích mašin. S nadsázkou tuto svou odpověď uzavírám s nadějí, že k žádnému žhářství snad, probůh, nedojde, ačkoli veřejnost již dnes dobře ví, že v případě demonstrativního upálení rudých trenek dokáží být Zemanovi lidé velmi zdatní pyromani.

Bosna a Hercegovina – Volby 2022 – Pozorovatelská mise

Bosna a Hercegovina – Volby 2022 – Pozorovatelská mise

  1. 10. 2022

Je říjen 2022. Ve čtvrtek v noci přílet z kanadského Montrealu. Den měl asi 40 hodin. 3 vzlety a 3 přistání. Zatímco v leteckém prostoru byly turbulence pouze mírné, zde v Bosně a Hercegovině (BiH) je politika turbulentní nadmíru. Ta změna bije do očí. Přelet ze staré demokracie, neuvěřitelně multikulturní a promíchané, bohaté a bezpečné Kanady, do divokého bosenského Sarajeva, kde se podle příslušnosti k etniku odvíjí úplně všechno. Ve stínu domů s oprýskanými fasádami v podobě ementálu, pod hřbitovem s tisíci bílých pomníků a pahorky, které byly oblíbeným stanovištěm sniperů, leží město, které jakoby se z bolesti války před třemi dekádami nedokázalo pořád vzpamatovat a probudit do nového dne.

Úřad vysokého komisaře měl postupně předávat své pravomoci státu, ale stát není tak nějak stále schopen je převzít. Úřad si převzal pravomoci v roce 1995 bezprostředně po podpisu mírové Daytonské dohody. Ústava BiH je doložku IV této dohody (tedy nikoli obráceně – představte si to u nás – že by naše Ústava byla přílohou nějaké mezinárodní smlouvy). Vysoký komisař uplatňuje právo veta a tzv. bonnské pravomoci. V podstatě je to takový „místodržící“ a může schvalovat i vetovat zákony, dosazovat a odvolávat z funkcí. Dayton sice zajistil příměří v krvavé válce, ale harmonickou budoucnost státu nezajistil. Bosna a Hercegovina žijí v politické paralýze. Po posledních parlamentních volbách se vláda nedala dohromady 14 měsíců. Tři konstitutivní národy – Bosňáci, Srbové a Chorvati se nedokázali shodnout prakticky na ničem. Mimochodem i o podobě dnešní vlajky musel rozhodnou až Vysoký komisař. Ještě horší je situace v Mostaru (tam jedeme kontrolovat zítra volby) – zde se nekonaly komunální volby od roku 2008. Městu vládne starosta, jehož mandát vypršel už před drahnou dobou.

Vládne tu nepotismus, klientelismus, korupce. K tomu jeden exemplární příběh – Mnozí z vás si jistě vzpomenou na Aliju Izetbegoviče, jednoho z trojice nacionalistických prezidentů, kteří stáli za krvavým rozpadem Jugoslávie. Byl to vůdce bosenských muslimů, ale nejméně obviňovaný z rozpoutání války. Carla de Ponte (žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii) uvedla, že pokud by Alija nezemřel, mohl být obžalován u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu za válečné zločiny spáchané bosenskými vládními silami. Dnes se na vás se svým seriózním úsměvem shlíží z volebních billboardů jeho syn Bakir, který plynule navázal na politickou kariéru svého otce a převzal otěže strany SDA. Jeho žena Sebija pro jistotu kandiduje za komunální podskupinu SDA Kantona Sarajevo…No a dcerka Jasmína se nedávno vdala a hádejte, kdo jí šel za svědka: no sám Erdogan.

Pokud jde o volební kampaň, město je doslova oblepené a omotané volební reklamou. Třeba kandidáti z SDP (nezaměňujte s SPD) vypadají, že jdou rovnou na operační sál. Kandidát Amer Kapo zase slibuje, že udělá ze Sarajeva rovnou Dubaj. A pak si vyberte!

Odpuštění je zde stále opovrhované slovo. Starší válku nikdy nevymažou ze svých srdcí, mladí si ji už nepamatují, a tak jsou snadno manipulovatelní a tíhnou k extremismu. Nenávist na sociálních sítích je žírnou půdou pro nenávist na vesnicích zmítaných rozpolceným obyvatelstvem. Z vyprávění zástupkyně velvyslankyně Soni Ubovič občas lapám po dechu. Většina inteligence a studentů BiH bere kramle, jakmile dostanou jakoukoli příležitost. Zůstává dav.

Bydlíme v ikonickém hotelu Holiday. Dříve Holiday Inn. Stojí v tzv. sniperské uličce. Nejodstřelovanějším místě v Sarajevu v září 1993. Právě zde se scházely všechny reportérské štáby, právě odtud vysílaly svoje zpravodajství z téměř 4 roky obléhaného města. 4 roky! 3x víc než Stalingrad. Padlo téměř 14 000 obyvatel. Zde se konaly tiskovky, právě sem jezdili všichni významní politici a mezinárodní pozorovatelé. Hotel otvíral u příležitosti Olympijských her v Sarajevu v roce 1984 Juan Antonio Samaranch. Dodnes má velmi zvláštní atmosféru.

Téměř vše, co spravuje stát nebo město, je rozbité, špinavé, neudržované. Vidím kluka, který se kolem mě prohnal na inlinech po zjizveném asfaltu. Nechápu, borec a v ruce mě píchne železo po úrazu z bruslí. Výjimkou jsou některé novotou se skvoucí opravené mešity, většinou z arabských rupií. Zahraniční investice ze západních demokracií jsou vzácné (nejsou bezpečné) a tak se BiH stává hřištěm Číny a Ruska. Jasně, že je tu vidět i pár ukázek moderní architektury, ale jsou to vzácné výjimky. Míjím Úřad pro vyhledávání hledaných (chybějících) osob. Právě zde se analyzovala DNA z masových hrobů – stejní experti dnes pracují na masových hrobech v Izjumu, Buče….Pořád tu spoustu lidí nenašli.

Svou silnou stopu tu po sobě nechal architekt Karel Pařík, pod jehož technickým perem se zrodil bezpočet monumentálních sarajevských budov. 70 z nich stojí právě v Sarajevu a patří naštěstí k těm lépe spravovaným.

Zítra jedeme kontrolovat volební místnosti do Mostaru a do vesnic v jeho okolí. Máme mít stále nabité mobily a nevzdalovat se od aut. Máme si nahrát aplikaci, která upřesňuje polohu nevybuchlých min. Z Balkánu strach nemám, naopak. Ale tuším, že tihle po většinu času mírumilovní a velmi pohostinní, přátelští lidé se umí lusknutím prstů proměnit jako Hulk – mají-li pocit beznaděje, nespravedlnosti a touhy po pomstě.

A na dokreslení krutosti doby pár mrazivých a hodně černých vtipů z doby obléhání Sarajeva:

Mujo a Suljo běží přes ulici. Náhle kulka od snipera odstřelí Mujovi ucho. Mujo se vrátí doprostřed přechodu a začne něco hledat, zatímco kolem něj sviští kulky. Suljo kouká, jak Mujo hledá ucho a křičí: „Kašli na ucho, sniper tě zabije“. Mujo odpovídá: „Seru na ucho, měl jsem za ním zastrčený cigáro.“

Proč bylo v Osvětimi lépe než v Sarajevu? V Osvětimi byl alespoň plyn!

Sarajevané hrají na schovávanou a ten, kdo hledá, říká: „Hele, ty, kterej stojíš za tím koštětem, vyjdi ven“ a pak dodává: „Vy tři další, pojďte taky“.

Zítra pokračuji reportáží z Mostaru a snad v brzké době dopíšu i tu Kanadu 😃. Třeba až nebudu politička, vrhnu se na žurnalistiku.

Návrh na zahájení disciplinárního řízení

Návrh na zahájení disciplinárního řízení

22. 9. 2022

Celé znění textu:

Vážená paní předsedkyně, vážení členové mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen „PSP“),

Podávám návrh na zahájení disciplinárního řízení dle § 13 odst. (2) zákona č. 90/1995 Sb. ze dne 19. dubna 1995 o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (dále je „Jednací řád“), ve znění pozdějších právních předpisů, proti poslanci Tomio Okamurovi, jehož projevem učiněným ve Sněmovně dne 26.8.2022 se cítím uražena jako žena a jako poslankyně. Jelikož jsem zároveň poslankyní PSP jsem tedy aktivně legitimována tento návrh podat ve smyslu odst. (4) § 13 Jednacího řádu.

Jedná se konkrétně o následující část projevu:

„A já na základě těch vašich vyjádření, paní předsedkyně Pekarová Adamová, vaším prostřednictvím, dostávám dopisy. Dostal jsem dopis od Asociace poskytovatelů sociálních služeb a dalších, kteří říkají, a správně, jak můžou být staří lidé v osmnácti stupních? Tam to píšou odborníci, mně to tady posílají, posílají mi to prostě majitelé domovů pro seniory, majitelé sociálních zařízení, nebo ti provozovatelé respektive, to nejsou často majitelé, jsou provozovatelé, ať jsou to z veřejné sféry, nebo jsou soukromí. A říkají, že staří lidé mají problémy s termoregulací například.

Vy prostě, omlouvám se, ale já nechci být nějaký osobní, ale já mám dítě, mému synovi je 27 let a vzpomínám si, jak byl miminko, a podle vašeho názoru já bych měl svému miminku nasazovat tři svetry, aby mu nebyla zima. Nezlobte se na mě, ale vy prostě nemáte tu osobní zkušenost, proto asi můžete říkat takové nesmysly! Prostě například kojenec nemůže si vzít svetry dva tři, ty vaše návody nesmyslné. Nezlobte se na mě! ***

Takže já budu mluvit o sobě, nebudu mluvit o vás, to jste si všimla, nechci být osobní, ale o své osobní zkušenosti, kterou vy evidentně nemáte z nějakého důvodu, to je mi jedno, z jakého, to vůbec nebudu hodnotit, ale já zkušenost mám, stejně jako staří lidé.

Výše zmíněná slova považuji za projev předsudečné nenávisti, neboť poukazuje na (ne)schopnost reproduktivity předsedkyně PSP a v souvislosti s tím na její schopnost porozumět péči o děti.

Ačkoli se vulgární a agresivní komentáře nevyhýbají ani mužům, útoky na ženy mají specifický charakter. Místo na jejich schopnosti a práci se útočí na jejich vzhled, váhu a postavu, reprodukční stav. Jedná se o typický „hate speech“, který podněcuje a udržuje nenávist vůči různým skupinám, rozděluje společnost a v důsledku narušuje důvěru v náš právní stát a liberálně-demokratické zřízení.

Útoky obdobného typu považuji jednak za atak na lidskou důstojnost a za neoprávněný zásah do soukromého a rodinného života (ve smyslu článku 10 Listiny základních práv a svobod), ale především za neetické jednání poslance parlamentu České republiky – poslance, který by si ve svém projevu měl uvědomit, že jeho mluvené slovo je šířené médii, že se tak dostává k širokému auditoriu, a že pro mnoho osob, své voliče, vystupuje jako etalon, symbol a vzor určitého chování, které může být následně mnohými replikováno.

Existuje celá řada analýz o tom, jak posílit zastoupení žen v politice a z jakého důvodu se to v České republice nedaří. Strategie rovnosti žen a mužů na roky 2021 – 2030 Úřadu vlády uvádí, že největší nerovnosti mezi ženami a muži v ČR jsou v oblasti moci, tedy vyrovnaného zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, kde ČR obsadila tristní 25. místo z 27 členských zemí EU. Ze zemí EU se za Českou republikou umístily jen Řecko, Malta, Kypr a Maďarsko. Dalším zásadním ukazatelem rovnosti žen a mužů je Social Institution and Gender Index (SIGI) od OECD. Zavedení některých nástrojů obvyklých v mnoha zemích EU, jako jsou kvóty nebo například střídavé seznamy na kandidátních listinách, nemá v České republice podporu napříč širokým spektrem politických stran.

Zaznívají slova o změně politického prostředí tak, aby bylo pro ženy příznivější. Výše citovaná část projevu, který zazněl na půdě sněmovny dne 26. srpna 2022 rozhodně nepovažuji za ten správný krok, který by směřoval k jakékoli pozitivní změně naladění politické atmosféry. Takové atmosféry, která by nahrávala k většímu zastoupení žen v politice a jejich „chuti“ do politiky vůbec vstoupit a podílet se na ní, pokud slyší, jakým útokům mohou být zcela bez jakékoli odezvy či odsouzení vystaveny.  

Pokud tedy poslanec, proti němuž podávám tento návrh, uvedl dne 15.6.2011 v rozhovoru pro server Podnikatel.cz  „Myslím, že ženy v politice chybějí“, pak je dle mého názoru zjevné, že jmenovaný poslanec svým útočným a urážlivým projevem k žádné pozitivní změně rozhodně nepřispívá.

Závěrem uvádím citát Náměstkyně generálního tajemníka OSN Amina J. Mohammed „Violence against women in politics is a violation of human rights that aims to undermine governance.“

Žádám tedy, aby za poukazované disciplinární provinění byla jmenovanému poslanci uložena povinnost omluvit se za nevhodný výrok ve smyslu § 15 odst. 1 Jednacího řádu, neboť se domnívám, že excesy obdobného typu by neměly být tolerovány a přehlíženy.

Mgr. Lucie Potůčková

O energiích a lidech

O energiích a lidech

3. 9. 2022

Poslankyně Berenika Peštová (ANO) ve sněmovně vznesla svým typickým nepřeslechnutelným způsobem prostinký dotaz:

„Já tomu nerozumím. Jako vy se smějete, ale mně to moc směšné nepřipadá. Jako tady slyším z úst pana ministra, že Putin může za to, že máme vysokou energii. Jak za to může Putin, že máme vysokou elektřinu? Co s tím má Putin společného? Já chápu, že Putin ano, Putin může mít nějaký problém, nebo resp. můžeme to stáhnout na plyn. Tomu rozumím. Plyn rozumím.“

Pokusím se tedy i se svými chabými znalostmi vysvětlit nejen Berenice:

Nízká výroba levnějších zdrojů energie (jaderných – rozsáhlé odstávky ve francouzských jaderných elektrárnách, vodních – klima, či uhelných – těžební limity) vede k nutnosti zapínat drahé elektrárny na zemní plyn – a výsledná cena tomu odpovídá. Francouzská ministryně pro přechod na ekologické zdroje energie se naštěstí dušuje, že všechny bloky budou v zimě v provozu. Takže „Allez, allez travailler, francouzští inženýři! Ačkoli ještě v minulém roce se elektřina vyráběla z plynu pouze ze 13%, nyní tento poměr dramaticky roste. A zde hraje Putinova agrese, bohužel, zcela zásadní roli, protože mu u nohy leží nejen kufřík s jaderným tlačítkem, ale na dosah svých zlobou zkroucených prstíků má též kohoutky s ruským plynem. A na něm si mnoho evropských států (včetně ČR a Německa) vypěstovalo krátkozrace nezdravou (doufejme, že ne fatálně) závislost. Zbavení se této chorobné závislosti bude drahé a bolestivé a abstinenční příznaky dnes pociťujeme všichni.

Odpovědí je jednak jádro, obnovitelné zdroje a bohužel také na chvíli i uhlí, a samozřejmě také společný koordinovaný postup. O prodloužení povolení těžby uvažuje v současné době celá řada zemí – jsou mezi nimi například Itálie, Rakousko, Nizozemsko nebo Německo. Jasnou cestou je rozvoj jaderné energetiky, včetně malých modulárních reaktorů a dalšího využití například využitého jaderného paliva. Jenže to bude chvíli trvat, bude to stát fúru peněž a politické vůle, a navíc přístup jednotlivých států k jádru se dramaticky liší, ačkoli i sveřepí antinukleáři už trochu „vyměkli“. Podstatné je nedopadnout jako Maďarsko, které také sází na jadernou energetiku, ovšem nechá si ji postavit ruským Rosatomem – dříve nebo později se tak Orbánův stát dostane do geopolitického klinče, který může být velmi nebezpečný i pro zbytek Evropy – ostatně Záporoží je toho jasným dokladem.

Ze všech těchto důvodů je zcela nezbytné hledat celoevropské řešení, aktivně lobovat a vyjednávat a hledat společný postup, který uklidní silně volatilní trhy, které dnes kolísají z bortu na bort jako bárka v rozbouřeném oceánu. I proto bychom měli všichni s napětím sledovat výsledky mimořádné evropské rady pro energetiku, která se uskuteční příští týden 9. září. Navrhovaným řešením bude oddělení cen plynu od cen elektřiny, společné zastropování ceny plynu pro výrobu elektřiny, a také se otevře ožehavá otázka legendárních a všude tolik zmiňovaných emisních povolenek, tedy jakýchsi odpustků na vypouštění CO2, které mají bezesporu z dlouhodobého hlediska svůj smysl, ale minimálně dočasně by se daly použít jako nástroj pro snížení výsledné ceny.

Všechny návrhy, které bude Česká republika jako předsednická země mediovat, pravděpodobně neprojdou, ale konečný konsenzus je zcela klíčový nejen pro teplo v domácnostech, práci živnostníků a provoz průmyslu, ale také pro existenci celé EU a hodnot, na kterých je postavena. Jinými slovy, výsledek nás buď zahřeje nejen u srdce, nebo nám z něj zamrzne úsměv na rtu.

A pro ty, kteří to chtějí fakt podrobně, analyticky a na stříbrném podnose, je zde skvělý článek od Karla Patáka (díky Zdeněk Polách):

Tohle je moje maminka Miluška

Tohle je moje maminka Miluška

20. 8. 2022

V létě 1968 jí bylo čerstvých 17 let. Přesně jako mému synovi Otikovi teď. Bydlela se svými 5 sourozenci na vojenské posádce u Rychnova, protože děda byl truhlář a pracoval tam jako fachman a bývalý voják z jízdní jednotky (narozený 1910, takže mu bylo skoro 60). Tátovi bylo 19 a právě tam sloužil základní 2letou vojenskou službu. Byl (a pořád v mém muzikantském srdci je) to skvělý dixilendový baskytarista a umělecký kovář. Tak trochu bohém. Minařík…a navíc byl tomu slavnému špionovi podobný. Zamilovali se a v létě přijeli Rusáci. Dodnes oba vzpomínají na ten příšerný strach a vztek. Táta chodil kolem ostnatého drátu v koridoru ve stráži a nosil ostré. Nikdo netušil, zda má vystřelit nebo ne. Nakonec to skončilo tragédií a dva kluci se ze strachu postřelili vzájemně. Máma byla nádherná holka a tak jí schovávavali před okupanty. Narozdíl od táty nemá vzpomínky strachu, ale lítosti. Viděla vyděšený ruský kluky, který nevěděli, kde jsou a divili se úrovni Československa. Věděli, že doma o tom nebudou smět mluvit, jinak skončí na Sibiři. Holky s nimi nesměly prohodit ani slovo, v opačném případě se za kolaborantství stříhaly vlasy dohola. Aspoň tedy kolem posádky. Ta bezmoc musela být šílená. Uplynulo 9 let. To už oba žili a pracovali v Liberci, kde si brutální nájezdníci sebrali 7 životů a téměř padesátku lidí zranili. Byly mi 2 roky a bráchovi 6. Přišla tvrdá normalizace a máma měla podepsat antichartu a souhlas se vstupem zpřátelených vojsk. Nepodepsala. Táta též ne. A jo… nikdy jsme nebyli ani v Jugošce. Vedli nás oba mě i bráchu k rovným zádům a diskuzi. Dnes z nich jsou epesní hippie důchodci, kteří poslouchají jazz a Zeppelíny a od Babiše by nevzali ani halíř. Dobře vědí proč. Rovná záda mají svou cenu.

Diky mami a tati ❤

Raport z cesty do Berlína

Raport z cesty do Berlína

24. 5. 2022

První dojmy: Dlužno přiznat, že v hlavním městě Německa jsem byla úplně prvně. Dojmy? Rozporuplné. Všechno je tu bombasticky velké, až mě to trochu sráží a připadám si das kleinste na celém širém světě. V enormních bulvárech živě vidím maršem pochodující armádu (německou, americkou, ruskou – vyberte si). Na druhou stranu – totéž je k vidění v nejednom městě za Velkou louží. Ne nadarmo jsou si berlínská a kalifornská vlajka s medvědem dost podobné. Mému srdci jsou přeci jen bližší křivolaké středověké uličky a malé útulné středomořské piazzetty. Asi jsem agorafobik. Auf der anderen Seite – pověstný německý pořádek a čistota, poklid, fantastická muzea, úžasná moderní architektura – i to má něco do sebe. Pokud jde o stravu…zaujala jsem tento postoj – Germán není gurmán a curry wurstem bych trestala opravdu ohavné zločiny proti lidskosti.

Účel cesty:

Ambasáda, Bundestag, německé ministerstvo spravedlnosti, mužská věznice. Cesta s Mandátovým a imunitním výborem parlamentu měla velmi pracovní ráz. Přiznám se, že původně jsem netušila, co od cesty do Německa čekat, ale nakonec se ukázalo, že 1) je třeba co nejvíce jednat z našimi sousedy a porovnávat naše postupy, 2) ne vždy je Němec napřed, 3) jejich úroveň vězeňství je u nás sci-fi.

Ambasáda:

Budova byla postavena v roce 1978 jako velvyslanectví ČSSR v bezprostředním sousedství Berlínské zdi. Je to typický představitel architektonického brutalismu od architektonického páru Věry a Vladimíra Machoninových (mimochodem jejich „dětmi“ je také obchodní dům Kotva a slavný karlovarský Thermal). Nutno poznamenat, že v blocích budov na velmi privilegovaném místě je naše velvyslanectví opravdu nepřehlédnutelné. Po energetické a technologické stránce je však budova již velmi zastaralá a potřebuje komplexní opravu jako sůl. Jinými slovy, v zimě se to nedá vytopit, v létě je to velká pečící trouba a tudíž zaměstnanci jen neradi odcházejí z porad u šéfa velvyslance (pana Kafky), jelikož jeho kancl je jako jeden z mála klimatizovaný. A propos – Tomáš Kafka je nesmírně příjemný člověk, s nímž se velmi dobře vypráví o čemkoli a krom diplomatické kariéry je to také zdatný literát a poeta. Za jeho přivítání a péči, kterou nám věnoval, mu tímto děkuji.

Pracovní program:

Kriminál (?)

Druhý den po příjezdu jsme se nechali odvézt rovnou do věznice. A nebyl to ledajaký kriminál. Otevřená věznice s tou nejmenší ostrahou (sympatická paní bachařka bez jakékoli výzbroje, pouze s malým univerzálním klíčem). Po vzhledové stránce vám to připomíná zahradní bytovou zástavbu nebo moderní důchoďák. Plot prakticky žádný nebo snadno překonatelný. Vězni s nejrůznějšími typy odsouzení. Včetně vraždy, sexuálního násilí, samozřejmě majetkové trestné činnosti a drogové kriminality. Vězni chodí každý den do práce ven mimo věznici, sami a bez dozoru. Ve věznici je 900 trestanců. Za poslední rok pouhých 7 útěků (po útěku se samozřejmě vězen vrací šupitopresto do věznice s ostrahou). Vězni zůstávají v systému (stát za ně neplatí zdravotní ani sociální pojistné), platí daně, pracují s nimi terapeuti, recidiva minimální. Nechápu, ale funguje to a pro stát je to násobně levnější než drahé káznice s ostnatým drátem.

Bundestag – klidně to přeskočte, je to jen pro fajnšmekry.

Jednání s naším německým sesterským Mandátovým a imunitním výborem. V jejich kompetencích je i evidence lobistů a kontrola voleb a jelikož jsou to moje oblíbená témata, plánuji intenzivnější kontakt s jejich milou paní šéfovou Danielou Ludwig (moje otázky budou směřovat na korespondenční volbu a také právě na registr lobistů, co se furt couraj po sněmovně, jakoby se nechumelilo). Největším tématem však byly obstrukce a jak jim zabránit.  Ve zkratce řečeno – v Německu obstrukce neznají. Efektivita je tu na prvním místě. Neexistuje, aby se někdo vykecával bez omezení. Ke každému bodu je dle závažnosti přesně vyhrazen jeho čas a doba projevu je omezena proporčně pro každou stranu podle její síly ve sněmovně. Když poslanec mluví mimo mísu, předseda (s daleko většími kompetencemi a autoritou) okřikne a pak nekompromisně vypíná mikrofon. V případě do očí bijících prohřešků proti jednacímu řádu rozhoduje tzv. Rada starších (takové naše grémium) o max. pokutě 5000 EUR nebo dokonce vykázání poslance na 10 dnů z jednacího sálu. Doba debaty se dle počtu stran ve sněmovně stanoví na začátku každého období – v současné době je to 26 minut, 39 minut, 68 minut na bod programu. Musím říct, že v tomhle těm Němcům zcela z duše a úplně zeleně závidím.

Bundesministerium der Justiz – Ministerstva spravedlnosti

Jednání o digitalizaci soudnictví. Tento zápis bude vskutku velmi stručný. Kromě o poznání lepší kávy než v Bundestágu a parádních pralinek se symbolem paragrafu – jsme získali pouze představu o tom, že německá digitalizace je na tom o dost hůř než naše. Prostě zatím nemají v ruce vůbec nic. Taky si mohou ukroutit hlavu za digitálními lídry v Estonsku, mají sice prachů jako šlupek, ale ve výraznějším pokroku jim brání hlavně složitý vertikální systém veřejné správy (federální správa a správa spolkových zemí). Takže za bombonek jsme poděkovali a se škodolibým úsměvem (že jsme aspoň v něčem trochu dál) jsme si šli po svých.

Charlie Check Point, Berlínská zeď a Egyptské muzeum

Klasické „must see“ Berlína. Musím říct, že Berlínská zeď a slavná celnice ve mně pořád budí zvláštní pocity. Prostě si to ještě všechno pamatuji, byť jsem byla puberťák. V uších mi zněla pinkflojdovská Wall. Je neuvěřitelné, jak Němci dokážou pracovat se svou minulostí a jakým způsobem vše přímočaře prezentují. My vám to prostě objektivně a chladně všechno bez obalu naservírujeme – a emoce už jsou na vás. Naopak Egyptské muzeum (včetně slavné Nefertiti) mě trochu zklamalo. Jako spousta krásných exponátů, ale úroveň expozice „sto let za vopicema“. S moderními technologiemi, 3D projektováním atd. už si dnes jde pořádně vyhrát a dokonale vtáhnout návštěvníka do děje.

Závěrem už jen konstatuji, že služební cesty s výbory, pokud je delegace složená ze zvídavých poslanců, a program je dobře připraven, mohou být velmi poučné a inspirativní. Navíc vytváření  neformálních lidských kontaktů mezi opozicí a koalicí (tentokrát ODS, STAN, ANO, SPD) je nedocenitelné a jednoznačně to čistí vzduch a vylepšuje parlamentní kulturu. Bez partaje za zády je každý jen člověk. Každopádně, teď už vím, kam můžeme směřovat s českým vězenstvím, tuším cestu, jak zabránit obstrukcím, mám kontakt na vedení registru lobbistů, poptám se na skutečné stížnosti a překážky spojené s korespondenční volbou atd. atd. Důležité je pracovat bez klapek na očích a naučit se myslet „mimo krabičku“.  Jo a taky jsem si byla zaběhat pod Braniborskou branou a natáhla jsem si lýtkový sval, ale moje ranní běhy v různých destinacích už jsou tak nějak tradice a prostě to když tak odkulhám. V ostatních směrem pokulhávat nechci.

Návštěva Královéhradeckého kraje s kolegyněmi z PS

Návštěva Královéhradeckého kraje s kolegyněmi z PS

24. 5. 2022

Strávily jsme s Janou Krutákovou a Věrou Kovářovou Železnou dva krásné a intenzivní dny v „mém“ regionu, tedy v Královéhradeckém kraji. Zajeli jsme do Nechanic, holky jsme s Josefem Horáčkem protáhli Josefovem (financování celého pevnostního systému), navštívili jsme s Matějem Hlavatým malebný Tetín a vyslechli si trable starosty malé vísky, samozřejmě jsme se pochlubili i našimi úspěchy v Mladých Bukách, prohlédli jsme si textilní fabriku Grund a řešili problémy s tříděním textilního odpadu a drahými energiemi na provoz, zajeli jsme za starostou Hronem do Úpice, kde jsou problémy se sociálně vyloučenými oblastmi, a také do skvěle fungující Charity Trutnov (nedostatek pracovníků, málo stacionářů), cestou jsme také náhodou narazili na ředitele České lesnické akademie Miloše Pochobradského a tak jsme ho unesli na oběd . Celou jízdu jsme zakončili nesmírně zajímavým sezením s místními starosty s DSO Východní Krkonoše a řešili jsme život obcí v KRNAPu a také náročné odpadové hospodářství. Cesta do terénu je pro starosty každodenní chleba, pro poslance je to ale naprostá nezbytnost, protože ve skleněné bublině parlamentu se toho z běžného života moc nedozví. VŠECHNO JDE A CHTÍT SE MUSÍ! PS …aj páva jsme cestou ulovili.