19. 5. 2023
Všechno nejlepší ke krásným 60. narozeninám Krnape a jsem ráda, že jsem se konečně potkala osobně s Josefem Fantou, kterého jsem navrhla na státní vyznamenání. 92 let a je to štramák 😉
19. 5. 2023
Všechno nejlepší ke krásným 60. narozeninám Krnape a jsem ráda, že jsem se konečně potkala osobně s Josefem Fantou, kterého jsem navrhla na státní vyznamenání. 92 let a je to štramák 😉
13. 5. 2023
Ve Vanu to zatím vypadá bohorovně klidně. Jakoby ani zítra neměly být volby. Člověk tu narozdíl od Ankary ani nevidí moc volebních bannerů. Vanská oblast je místo obrovského transitu migrantů – z Afghánistánu, Iráku, Íránu. Jen z Íránu přijde každý měsíce 50.000 lidí. Někteří zůstanou, většina jde dál. Ve městě je však překvapivě bezpečno a klid. Hlavní strasse občas projede opancéřované vojenské auto se střílnou. To je vám děsný monstrum. V kšeftech jsou taky plesové šaty, ale daleko cudnější střihy a taky tradiční oděvy. Na alkohol tu prakticky nenarazíte, a tak do sebe mládež rve ve velkém energy drinky a cigára. Náměstí zdobí obří čajovar. Každopádně muezíni tu evidentně soutěží mezi sebou a ten v nejbližší mešitě vedle hotelu dost exceluje. A co je Koza psikologi se mě fakt neptejte.
12. 5. 2023
Zpravodajství č. 1 z kontroly prezidentských voleb v Turecku aneb Má RECEP na vítězství RECEPT?
Ankara před volbami. Panuje tu zvláštní napětí a mezi elektorátem to jiskří. Na prezidentskou funkci kandidují 4 kandidáti. Finální boj proběhne mezi 2 nejsilnějšími: Recepem T. Erdoganem (20 let ve funkci, netřeba představovat) za AKP a Kemalem Kilicdaroulu za ad hoc koaliční chuml šesti partají (Národní koalice), které by šly lidově popsat jako „od Šumavy k Tatrám“, tedy v tomto případě od Maymaru k Araratu – od sekulárních až po islamistické.
Další 2 kandidáti nemají sice šanci na zvolení a jejich podpora se pohybuje v jednotkách procent, ale doplňují herní pole – jeden spíše na straně Recepa, druhý na straně Kemala. Turecko má autokratický prezidentský systém – prezident má pod palcem justici, centrální banku i státní volební radu.
Země bojuje s obrovskou inflací a následky únorového ničivého zemětřesení. Lidé chtějí změnu a zároveň se změny děsí, respektive možných následků změny. Lidé, kteří se museli vystěhovat po živelné pohromě se svých domovů (hovoří se cca o 2 milionech voličů), se potýkají s problémy, jak uplatnit své základní demokratické právo, najít své doklady, najít volební místnost, vyřídit si registraci v jiném volebním okrsku.
Situace se tu mění každým okamžikem. Včera jsme byli na letišti svědky velmi emotivní scény, kdy jeden z kandidátů Muharrem İnce odstoupil díky údajné sexuální video nahrávce. Tak nějak se očekává, že Sinan Ogan před volbami rovněž vyklidí pole.
Ještě pár zajímavostí: mezi politickými stranami najdeme takové specialitky jako Strana štěstí, ale také Strana dobra (skoro jako ze Star Wars) a Stranu budoucnosti – ovšem je zde i Aliance předků (dokážu si představit obdobnou stranu v ČR i některé její členy).
A jen na okraj – lyže se řeknou turecky kayak.
To be continued
24. 4. 2023
„Je dobře, že prošel zákon na ochranu oznamovatelů jako celek.
Za chybu ale považujeme, že nebyly schváleny naše pozměňovací návrhy poskytující větší ochranu i anonymním oznamovatelům. Více než polovina závažných korupčních kauz byla v minulosti oznámena anonymně, věříme, že ochrana takových oznamovatelů má minimálně ve veřejném sektoru smysl.
Pevně doufáme, že zákon i v přijaté podobě přispěje k větší transparentnosti a ochraně proti protiprávnímu jednání ve veřejném i soukromém sektoru. A že zde zafungovala legislativa EU jako jistý tlak na české konzervativní zákonodárce, kteří by patrně jinak ochraně oznamovatelů z vlastní iniciativy nevěnovali zaslouženou pozornost.“
20. 4. 2023
Tak zas trochu té ukecané osvěty:
CO JE VLASTNĚ TO PÍSKÁNÍ NA PÍŠŤALU NEBOLI WHISTLEBLOWING?
Jakým způsobem se dá upozornit na nepravost? Z fotbalu, ale i z mnoha jiných sportů, známe rozhodčího, který v případě faulu přiloží k ústům píšťalku, foukne a vyloudí pískavý zvuk, který je slyšet až na horní tribuny nebo případně do sousední vesnice.
Pragmaticky si ovšem přiznejme, že k faulům dochází nejen ve sportu. Podvádění, uplácení, diskriminace a jiné nekalé praktiky se vyskytují i ve veřejné správě nebo obchodních společnostech.
V zájmu jakékoli odpovědné organizace je samozřejmě snížit míru výskytu těchto jevů na co nejnižší, protože nejenže dodržovat pravidla je prostě správné a fér, ale v důsledku se vyplatí i finančně. Veřejnou zakázku nezíská uplácející subjekt, ale entita, která je pro veřejného zadavatele nejvýhodnější. Stavební povolení nezíská ten, kdo umí nejlépe lobovat, ale ten, kdo předloží správnou projektovou dokumentaci. A totéž platí i ve firmách – vychvalování skvělých vlastností produktu, které se nakonec ukáží jako nepravdivé, přehnané nebo prostě jen vylhané, může vést nakonec k daleko dražšímu soudnímu řízení.
Pro názornost uvedu několik příkladů. V roce 2006 odhalil bývalý pracovník společnosti Siemens, že firma platila úplatky v zahraničí, aby získala zakázky na dodávky elektrotechnických zařízení. Toto jednání oznámil a výsledkem bylo trestní stíhání některých ředitelů. V případu Alston v roce 2014 oznamovatel nahlásil korupci, díky čemuž se prokázalo, že firma uplácela, aby získala dodávky na železniční vozidla. Opět to vedlo k uložení vysokých pokut. Podobných kauz je po celém světě celá řada. Různé státy k ochraně oznamovatelů přistupují různě, jen málo zemí je však neochraňuje vůbec – někde mají webové rozhraní, jinde hotliny atd. V České republice zatím tato úprava chybí možná i proto, že panují negativní vzpomínky na udávání všeho druhu v době před Sametovou revolucí – i dnes se najdou konzervativní politici, kteří nálepkují každé – byť i v dobrém úmyslu učiněné – oznámení za „bonzáctví“. Doba je ale už poněkud jinde a ruku na srdce – v době před třiceti lety zrovna moc soutěží na veřejné zakázky neprobíhalo, a totéž platí o konkurenčním boji. Proč je tedy potřeba oznamovatele chránit? Důvody jsou různé, ale například ne každý zaměstnanec má třeba díky vysoké hypotéce odvahu nakráčet rovnou na policii a oznámit své podezření orgánům činným v trestním řízení, zvlášť pokud například tuší, že v nepravostech je tzv. „namočen“ jeho nadřízený. Mnoho mezinárodních společensky odpovědných firem má již tento mechanismus zaveden zcela dobrovolně a využívají také například firemní ombudsmany. Veřejná správa však nejen pokulhává, ale belhá se na berlích s amputovanou nohou. A to je třeba napravit, protože v právním řádu ČR doposud prakticky žádná specifická úprava ochrany oznamovatelů zakotvena není.
Proč se tedy předkládá tento zákon o ochraně oznamovatelů? Doplňuje prvky ochrany oznamovatelů, poskytuje záruku proti odvetným opatřením, ukládá povinnost určitým subjektům zřídit interní mechanismy.
Kdo může podat oznámení? Zaměstnanci a osoby v podobném postavení.
Kdo to musí povinně řešit? V tomto případě subjekty soukromého i veřejného sektoru.
Koho se povinnost zavedení vnitřního systému netýká?
– obcí do 10 000 obyvatel,
– právnických osob zaměstnávajících v průměru méně než 50 zaměstnanců
– výjimek – například orgány vykonávající působnost v oblasti správy daně z příjmů činnost v oblasti civilního letectví nebo odvětví ropy a zemního plynu.
V neposlední řadě je třeba uvést, že se jedná o implementaci směrnice EU o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (směrnice (EU) 2019/1937), kterou se doposud nepodařilo implementovat, pročež se se Evropská komise rozhodla v únoru předložit Soudnímu dvoru oznámení kvůli neprovedení této směrnice. Přitom lhůta pro provedení uplynula již 17. prosince 2021 a České republice už běží „mastná“ pokuta, která ke konci března činila cca 54 mil. Kč a každý den tato sankce narůstá o 118 000 Kč. Je tedy konečně na čase začít chránit všechny ty, kteří budou chtít zvednout pomyslnou píšťalku, aby oznámili pletichy ve firmě či na úřadě, aniž by za to byli popotahováni či trestáni vyhazovem nebo jinou odvetou.
16. 4. 2023
Občas člověk kvůli semináři musí zůstat v Práglu i přes víkend. Semináři s Eliška Olšáková – poslankyně za Zlínský kraj o veřejných zakázkách se nám snad povedl a já jsem zase zjistila, že přednášet mě baví. A co s načatým víkendem? Prokopské údolí a Divoká Šárka. A navečer proti proudu Pražáků valím zpět do Krkonoš (můj pruh dálnice bude prázdný 😄).
12. 4. 2023
Takový běžný (běžecký) den ve sněmovně. Ráno jsem se nemohla dostat do práce bo mi ujela tramvaj a Bolt mi neustále hlásil, že nemám spojení….asi myslel slovní – fucking Bolt! Nakonec jsem dorazila na podvýbor pro sexuální a domácí násilí o 10 minut pozdě, ale přeci. Na programu byl návrh zařazení definice domácího násilí do občanského zákoníku (kéž by, konečně!) a diskuze o podobě certifikátu pro práci s dětmi (aby už nedocházelo k otřesným případům recidivních pedofilů na táborech nebo ve sportovních oddílech). Ještě před koncem jsem zdrhla a běžím přes Sněmovní ulici po kotníkyzvrtávacích kočičích hlavách na Výbor pro evropské záležitost (tzv. VEZ – je rád, kdo tam vlez). Jako zpravodajka tam uvádím směrnice EU o standardech pro orgány, které se zabývají diskriminací všeho druhu. U nás je to ombudsman a upřímně samotnou mě zaujalo, jak málo má vlastně pravomocí. Člověk si taky musí uvědomit, že Veřejný ochránce práv není pouze Křeček, ale celá organizace, kde pracuje spousta schopných, většinou právně vzdělaných lidí. Víc kompetencí a lidských i finančních zdrojů na ochranu práv zranitelných skupin by si zasloužili. Opět před koncem (Bůh mi nadělil několik výborů najednou, jelikož právníci přeci rozumí všemu a umí se roztrojit jako Hermiona) běžím tajnou podzemní chodbou na Ústavoprávní výbor, kde se zrovna končí lehce zmatečná debata o ochraně oznamovatelů (whistleblowing), tradičně bojkotovaná ODSkou (některé věcné argumenty chápu, ty o bonzáctví od Marka Bendy nikoli). Ale ještě nejsme asi zdaleka u konce. S předsedou klubu Pepou Coganem do sebe házím cosi žlutého indického s rýží a prodíráme se zpět přes Sněmovní mezi překvapenými turisty na jednání Komise pro ústavu, jejíž členem je i profesor Wintr. Toho je vždycky takové blaho poslouchat! Novelu Ústavy v oblasti pobytu a vysílání vojsk jsme odložili, dvoutřetinová většina hlasů by se pro ni nenašla. Tak nádech, výdech. Ještě telefon s farářem…ne pardon farmářem na téma zítřejší valné hromady zakládaného honebniho společenstva doma v Bukách, zaplatit knížku angličtiny pro dceru a šup šup zapnout online naší odborné komise pro EU o přeshraniční spolupráci. Právě v našich příhraničních oblastech je to téma nadmíru aktuální. Společný národní park, dálnice, co končí na hranici s Polskem (bohužel jen z polské strany) anebo spolupráce záchranky a horské služby (kluci miluju vás a vy to víte). Večer už jen thajská masáž ze slevomatu. Koneckonců někdo mě dorazit musel, popraskalo mi snad úplně všechno. Au. Je půl desátý přečtu si něco na sobotní konferenci o veřejných zakázkách (prý to mám přednášet – rada starostům: nic si nezadávejte sami bohajeho a najměte si na to někoho, kdo tomu rozumí, nebo vás zavřou. Kreativní dílničky z rukou nejrůznějších in-house referentů končí většinou zoufale) a jdu si pustit Last of us. Den jako korálek. Tak zas zítra PS: puget jsem si koupila sama, si ho prý dnes zasloužím.
12. 4. 2023
Dnes se v ústavně právním výboru Poslanecké sněmovny projednávaly pozměňovací návrhy k zákonu o ochraně oznamovatelů. Autorkou jednoho z nich byla má kolegyně Hana Naiclerová, která se tomuto tématu dlouhodobě věnuje. Ani jeden z nich neprošel kvůli neochotě části koaličních partnerů.
Ochranu oznamovatelů má vláda ve svém programovém prohlášení a Evropská komise nás kvůli chybějící legislativě v této oblasti žaluje. Mimochodem k dnešnímu dni už dělá pokuta nějakých 55 mil. Kč.
Veřejný sektor má být v ochraně těch, kteří nahlásí korupci či jiné protiprávní jednání, lídrem. Místo toho v ochraně oznamovatelů „koukáme“ soukromému sektoru na záda a s ledovým klidem zíráme, jak nám ujíždí vlak. V řadě velkých firem už whistleblowing, jak se jinak ochraně oznamovatelů říká, funguje.
Mimochodem věděli jste, že 58 procent závažných korupčních kauz bylo nahlášeno anonymně? Komu tím šlapeme na kuří oko?
7. 4. 2023
Vamberk, město historie, umění, průmyslu a krajky. Krajku zde vyrábí nejen tu textilní, ale i železnou (o tom více v mém článku).
Palice ze sněmovní lavice znovu na cestách. Tentokrát jsme zavítala do krásného města Vamberk v okrese Rychnov nad Kněžnou. Leží v podhůří Orlických hor na řece Zdobnici. Žije zde přibližně 4 500 obyvatel. Město je obec s rozšířenou působností a starostou je zde již 3. volební období Jan Rejzl (STAN).
Pan starosta mě podrobně seznámil s historií a vývojem města. Postupně pracují na tom, aby se z čistě průmyslového města stalo město kulturní a turistické. A doopravdy se jim to daří, krajku a její historii můžete spatřit na každém kroku. Na svou tradici jsou zde pyšní a starají se o ní. Mají zde i školu, kde se tomuto řemeslu lidé mohou učit. Zaujala mě i stavba knihovny, která vyhrála několik architektonických soutěží. Místo je to doopravdy krásné a vybízí vás k tomu, abyste si tam sedli a přečetli nějakou knížku, při příjemném pohledu na řeku Zdobnici a nově zrekonstruovanou část veřejného prostranství.
Jako všude jinde i zde trápí město hlavně finance. Jejich hlavním přáním by bylo, aby místo několika dotačních titulů a institucí, které je obsluhují, připadaly tyto peníze rovnou do rozpočtů obcí a měst. Tím by se ušetřilo spoustu administrativní práce, ale i peněz. Obce a města dobře vědí, na co peníze potřebují.
A teď zpět k té krajce, ale železné. Ve městě sídlí firma pewag s.r.o., která má historii už od roku 1479 v kovárně v rakouském Brücklu. Jde o světově největšího výrobce řetězů. Dnes svůj úspěch zakládá na kvalitních produktech a nejmodernější technologii. Firma se zabývá výrobou sněhových řetězů, řetězů pro lesnické hospodářství, břemenových a dopravníkových řetězů.
Jednatel společnosti dbá na to, aby firma byla vzorem a stala se nejen montovnou, ale i mozkovnou. Momentálně pracuje na tom, aby se otevřela nová pobočka firmy s výzkumem, která bude 100% soběstačná a bezemisní. Jelikož je jejich výroba závislá plně na energiích a spotřebě plynu, tak se snaží pomocí nových technologii přesunout k úsporám energií a soběstačnosti. I zde se stala krize tahounem technického pokroku.
Zde potřebují, ale i pomoc od státu, který jim skrze dlouhá stavební řízení a nepružnost svych organizací, jako je například ŘSD, moc nepomáhá. Celkově se tak projekty zdržují a firmy přichází o peníze. V pewagu jsou naopak ale rádi, že existují dotace hlavně z MPO, které nabízí právě pomoc s výstavbou nových výzkumných center. Ta jsou i pro další budoucnost v ČR velice důležitá. Jako dcera kováře jsem žasla nad neuvěřitelným technickým pokrokem v této oblasti.
Paličkované i ty železné krajky mě opravdu nadchly, stejně jako celé město a nadšení pana starosty Rejzla. V regionu máme bezesporu spoustu skvělých, obětavých, rozpočtově odpovědných a přitom kreativních lidí!
Cesty po kraji a diskuze s lidmi o jejich radostech a starostech jsou nejoblíbenější součástí mé poslanecké práce. Tam „nahoře“ se to pak snažím zpracovat. Těším se na náš další výjezd – kampak to jen bude?
7. 4. 2023
Ve středu před tradičními a nikým a nijak zpochybňovanými Velikonocemi jsem s kolegyní Bárou Urbanovou uspořádala na půdě poslanecké sněmovny seminář o s démony spojované a mýty opředené ale hlavně velmi prospěšné a vcelku jinak obyčejné mezinárodní úmluvě Rady Evropy proti násilí na ženách. Ano je to ta Istanbulská. Sál byl zcela zaplněn. Závěr jsme zakončili cvičným hlasováním, které dopadlo velmi optimisticky. Pár lidí pochopilo, že gender není sex ve smyslu pohlaví ale sociální role a že nás gender nesežere. Velikonoce nezakážeme a Ježíška milujeme. Dveře nám, pánové klidně můžete otvírat dál, jak je libo, a když občas uklidíte fusky z koberce u gauče, bude to fajn . Naopak – podpoříme oběti násilí, dětské svědky, nárůst počtu azylových domů a dalších nizkoprahových zařízení a prevenci obecně. A hlavně se zařadíme mezi skupinu států, včetně těch největších katolických konzerv, jako je Itálie, Španělsko, Irsko a Polsko, které úmluvu podepsaly bez mrknutí oka a ejhle – jejich tradiční rodiny a životní styl zůstal zcela bez šrámů a trhlin. Přestaňme se už konečně bát strašidel, která neexistují a vybájili jsme si je díky pomýlenému diskurzu. Díky Klára Šimáčková Laurenčíková – zmocněnkyně vlády pro lidská práva, Bára Urbanová, Zuzana Fellegi, Martin Bartkovský. Karel Dvořák, Lucie Hrdá ale i mnoha dalších diskutujícím, proponentům i oponentům.
Poslední komentáře