24. 2. 2023

Krátký vzkaz Rusákům do tváře na zasedání PA OBSE: Loupíte, zabíjete, znásilňujete! A pak trochu detailů, včetně celého mého příspěvku.

Rakousko vydalo víza 9 osobám z RF. 6 poslancům na sankčním seznamu (v sankčních seznamech je výjimka pro účast na jednání v mez. organizacích) a 3 členům administrativy. Původně žádalo 23 osob z Ruska. Rakousko má uzavřenou s OBSE smlouvu hostitelské země na pravidelná zimní zasedání ve Vídni. Ohání se neutralitou (kterou slíbil Raab Molotovovi v roce 1955) a faktem, že si tuto smlouvu nechalo posvětit parlamentem a zakotvit do své legislativy. USA víza na valné shromáždění OSN Rusům nevydalo. Smlouvu hostitelské země (Headquarters Agreement z roku 1947) má taktéž a má ji ve federálním právu, ale s jejím dodržováním si dlouhodobě hlavu nelámou. Pouze konstatuji. Ukrajina přijela na bilaterální jednání, jen nesedí v sále. Z ostatních států nepřijela Litva. Všichni ostatní jsou zde a vyjednáváme, jak odblokovat rozpočet OBSE a monitorovací mise, které Rusové soustavně blokují.

Rusové tu sedí v koutě. Včera jim předsedkyně schůze nechala krátký prostor pro vystoupení na samém konci jednání před šestou večer. 90% delegátů odešlo ze sálu, v rukou jsme měli ukrajinské vlajky. Nikdo je neposlouchal. Totéž se opakovalo u projevu běloruské delegace. Dnešek nebude jiný. Paralelně jsme měli hodinové a velmi přátelské jednání s Ukrajinci. S Yevhenií Kravchuk jsem diskutovala nový draft suspension mechanismu (legální možnost pozastavit Rusku členství), který se bude projednávat ve Vancouveru v červenci.

Čtou se reporty o zabíjení, únosech a zvěrstvech páchaných na Ukrajině. Vynikající byl report a příspěvek naší prof. Veroniky Bílková, která vedla misi tzv. Moskevského mechanismu, v rámci něhož velmi podrobně dokumentovala porušování lidských práv na Ukrajině. Já jsem včera informovala ostatní delegáty o slyšení svědectví, které proběhlo na půdě naší Poslanecké sněmovny a taktéž o jednání Core group, skupině mezinárodních právních expertů, kteří řeší možnost zřízení zvláštního trestního tribunálu. Dnes mám příspěvek poněkud údernějšího rázu. Včera rovněž proběhl migrační výbor, kde byla referována zpráva z mise v ČR – závěry o tom, jak jsme zvládli migrační vlnu, jsou velmi objektivně shromážděné a v důsledku pro ČR velmi pozitivní. Můžeme být hrdí.

„We in the Czech Republic still have in our fresh national history the year 1968 and your invasion. At that time, you called it a friendly help to brothers. This help has left dead and wounded. Thousands of people from social elite who dared to express their disapproval of your amical visit had to leave the country. It took us 33 years to expel you from our homeland. And you always copy the same pattern. You rob, you kill, you rape. That is what you do to your neighbors, to your brothers. But the survivors, victims and witnesses are speaking and we are listening very intently.

We send money, equipment and weapons to our Ukraine friends and they thank us. But that’s US – who should be grateful and thank to each single Ukraine soldier who had to pay by his life or health for our freedom, for our principles and for our elementary values.  Ukraine is bleeding also for our peace and they must not stand alone.

We stand with Ukraine.

Slava Ukraini!

17. 2. 2023

Jak je to vlastně s tím OBSE ve Vídni:

Nejedná se přímo o zasedání OBSE, ale o její parlamentní dimenzi – tedy tzv. PA OSCE Rakušáci jako hostitelé jsou v poněkud složité situaci. Rusáky nezvou, ale v současné situaci nemohou v rámci svých závazků postupovat jinak.

Mohou ale postupovat selektivně a udělit víza jen některým členům delegace. Uvidíme, jak se rozhodnou a kdo nás tam nakonec bude čekat. Ruská federace je členem OBSE. Díky rigidnímu pravidlu hlasování consensus minus one je v současné době nelze vyhodit z kola ven.

O změnu Stanov se snažíme s některými dalšími členy (například s Brity) a paralelní jednání mimo sál v tomto duchu tam budou probíhat velmi aktivně a jsem ráda, že jsem jejich součástí. Zatím to vypadá, že zasedání ve Vídni v příštím týdnu se nebudou účastnit pouze dvě delegace, obě z Pobaltských států. Naopak Ukrajinci ve Vídni přítomni budou a budou vést bilaterální jednání – i s námi.

Česká delegace a některé další státy budou během ruské propagandy odcházet ze sálu. To je zatím dohoda. Já si chystám příspěvky do diskuze, které si za rámeček nedají. Servítků dávno netřeba. Iluze si ale nedělám, i na plénu se najdou členské státy, které dávají svou náklonost vůči Putinovi najevo minimálně konkludentně.

Uvidím, jak se celá situace ve Vídni bude vyvíjet. Na Mozarta to ale nevidím, spíše na Bacha.

Bude-li to někoho zajímat, budu o průběhu zasedání postupně tweetovat. MZV nám dalo zelenou k účasti a je třeba této příležitosti využít – k razantnímu vyjádření postoje, setkání s ukr. delegací a jednání o změně status quo OBSE.

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-rakusane-pozvali-rusy-do-vidne-na-summit-obse-ostatni-zeme-se-bouri-40423239?fbclid=IwAR1PlLd3qaw_Glz2EaEx7h8kl3W1nrMGeyqoefqGo575uGXMAZMZAM3bqRM#dop_ab_variant=885401&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest214_doporucovane_medium_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

17. 2. 2023

Strašák jménem Istanbul aneb UžabISTAMBUL (rovnou hlásím, že to hoooodně slov v dlouhém sledu)

Ohledně pro a proti Istanbulské úmluvy (IÚ) již bylo napsáno, řečeno, někdy i kázáno mnohé. Památné je svatováclavské hřímání katolického kněze, a bývalého ministra školství (sic!) Petra Piťhy v katedrále Sv. Víta v roce 2018, který svou plamennou řečí postavil ubohou Istanbulskou úmluvu téměř na roveň jakéhosi ďábelského nástroje, který přinese peklo do všech našich spořádaných domovů.

Jsouc pravověrným ateistou, nenechala jsem se zastrašit, a toto „dílko pekelné“ jsem si pečlivě prostudovala už před několika lety, neboť mi nešlo dost dobře na rozum, proč se o něm vedou v éteru, na půdě sněmovny a také v oblíbených politických diskuzních pořadech tak vášnivé diskuze. Hovory o Istanbulské úmluvě prostě otevřely domácí násilí a násilí na ženách jako obrovské téma a už jen to musíme vnímat jako nesmírně společensky prospěšné.

Většina mýtů a falešných informací je krásně a jednoduše vysvětlena například na stránkách www.tojerovnost.cz . Nutno uznat, že i bývalá vládní garnitura pod vedením Andreje Babiše vyvinula, tedy přinejmenším zprvopočátku, poměrně značné úsilí, aby nezávadnost a naopak prospěšnost tohoto mezinárodního dokumentu vysvětlila veřejnosti (viz vládou vydaná Brožura IU) – alespoň do té doby, než marketéři zdvihli varovný prst a upozornili na to, že jistá část jeho elektorátu je již zcela zaslepena uřvaným diskurzem servírovaným SPD a tudíž by se mu to nemuselo jen tak vyplatit.

Zde je třeba si uvědomit, že trestněprávní opatření představují pouze asi třetinu celé úmluvy a pravdou je, že mnoho opatření obsažených v IÚ již v legislativě máme. Některé jsou poměrně nové, například zákon o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení nebo novelizovaný zákon o obětech trestných činů.

Ostatní části úmluvy se však zaměřují na prevenci a ochranu obětí násilí a jejich dětí, což jsou oblasti, ve kterých ČR pořád ještě zaostává a právě v tom by mohla být úmluva nebývale užitečným nástrojem. Kapacit pobytových sociálních služeb, které se specializují na pomoc obětem domácího násilí, a azylových domů je stále zoufale málo a každoročně bojují s financemi – stejně jako nevládní organizace, charity a spolky, které se až s donquichotovskou snahou snaží obhajovat důležitost své existence a získat peníze na provoz.

Kromě mnoha jiných důvodů proč by bylo záhodno se konečně k tomuto dokumentu postavit čelem a dívat se spíše na jeho výhody (redefinice znásilnění, osvěta, vyšší ochrana obětí), než neustále a dokolečka vysvětlovat věčně omílané nesmysly o zkáze tradiční rodiny, genderu jako sprostého slova (mimochodem používá se v sociologii již od 70. let minulého století), odebírání dětí ve stylu norského Barnevernetu, či zákazu Velikonoc, existuje ještě jeden prozaický důvod – protože jsme to prostě slíbili na mezinárodní úrovni.

V rámci naší kandidatury do Rady OSN pro lidská práva pro období 2019–2021, do níž jme také byly zvoleni, se ČR mimo jiné zavázala k včasné ratifikaci Istanbulské úmluvy. A to se nestalo. V loňském roce, když jsme do Rady OSN opět úspěšně kandidovali za vyloučené Rusko, již z přihlášky o kandidaturu ratifikace IÚ jaksi vypadla. O důvodech můžeme jistě polemizovat nebo si vytvářet teorie o jistých konzervativních tlacích, pravdou ale je, že na mezinárodní úrovni se nám v poslední době daří a byla by škoda tvářit se umíněně a vystupovat způsobem, že všechno zase víme nejlíp a všechno už máme stejně u nás vyřešené a legislativně ošetřené.

Istanbulská úmluva prostě nikomu a ničemu v ČR neublíží, nikoho a nic neohrozí, její ratifikace však zařadí Českou republiku do party zemí, které přikládají ochraně žen před násilím a obětem takového násilí mimořádný význam. Nic víc, nic míň. A i to je dost.