20. 7. 2023

Po návratu od medvědů z Kanady hned na plný výkon do práce:

Po včerejší sněmovně, kde jsme řešili nejprve důchodovou reformu a následně obrannou bilaterální smlouvu s USA (schváleno) se dnes od rána prohrabávám evropským tiskem, kterému dělám zpravodaje v parlamentním evropském výboru. Téma je to nadmíru zajímavé – ochrana dospělých osob s omezenou svéprávností. Moje agenda se po roce a půl ve sněmovně opravdu ostře vyprofilovala právě na agendu ochrany lidských práv a zásad právního státu. Ale zpět k evropskému tisku:

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, použitelném právu, uznávání a výkonu opatření a spolupráci ve věcech ochrany dospělých osob. Věděli jste, že neexistují žádné statistiky, takže se počet dospělých osob, kterým soudní nebo správní orgán uložil ochranné opatření v přeshraničních situacích v EU, odhaduje na 145 000 až 780 000? Tyto osoby se pak potýkají složitými a někdy protichůdnými pravidly mezinárodního práva soukromého členských států. Praktický příklad může být například tento: o dospělého postiženého stará jeho rodič, který zemře, a z postižené osoby se pak stává dědic.

Může se stát, že se zděděná nemovitost nachází v jiném státě, než v němž se ocitl postižený člověk, který byl převzat do ústavní péče. K takovým případům dochází běžně mezi Českou republikou a Slovenskem. V posledních letech stoupá i v ČR počet osob, které vlastní nemovitost v zahraničí a díky demografii stoupá i počet osob, kterým soud ukládá ochranné opatření. Vzniká tak celá řada problematických přeshraničních situací, které je v důsledku velmi administrativně i finančně náročné řešit.

Jsem moc ráda, že právě ČR je v těchto otázkách velmi aktivní – iniciovala celou řadu jednání v rámci svého předsednictví EU a od roku 2012 vstoupila pro ČR v platnost Úmluva o mezinárodní ochraně dospělých osob. ČR dlouhodobě patří mezi podporovatele rozšiřování smluvní základny, kterou bohužel zatím ratifikovalo pouze 12 států. Tento problém pro členské státy EU ale řeší právě navrhované nařízení EU. Nařízení tak kupříkladu upravuje evropské osvědčení o zastupování, vytváří rejstříku opatření a plných mocí k zastupování a jejich propojení s rejstříky ostatních členských států EU a celou agendu výrazně digitalizuje.

Jedná se o názornou ukázku praktického pozitivního dopadu Evropské unie na životy jejích obyvatel.