28. 11. 2023

Běžný den v kasínu (jsou tam koberce, z oken nevidíte ven a žádné hodiny) jménem sněmovna. Předmluvu k denní literární story má jako vždy Tomio Okamura. Toho času většina poslanců (kromě SPD) odchází na kávu, svačinu nebo jinou nedietní zhůvěřilost. Je to skoro jako Pavlovův reflex…TO jde k pultíku, vyráží se k bufíku. Nenávist evidentně šíří velmi nezdravou chuť k jídlu. Zápisky k tiskům si dělám přišernou klišé propiskou, kterou mi věnoval s láskou stařičký US senator Joe Wilson. Nojo…je to republikán. Pak se sedí, sedí, sedí, až se na pozadí (nikoli wallpaperu) objeví vzoreček tenisové rakety z poslanecké lavice. Abych nebyla krutá – schválilo se dost praktických věcí. Občas si do toho člověk zorganizuje schůzky v tzv. Aktech, což je nevábný, zakonzervovaný a zahulený (kouří se sice vedle, ale no passaran pro kouř holt neplatí) retro prostor hned vedle sálu. Ještě že mám v kanceláři duchovně třpytivou duši jménem Eliška Olšáková, která mě jako přesvědčenou cynickou ateistku stále přesvědčuje svým chováním, že to s tím světem nakonec tak špatné nebude. Unavená večer valím po deváté domů, ještě jedna uondaná výtahovka, sbalím pár outfitů do čumajdánu a zítra ráno v 5 mě nepostaví ke zdi, ale odletím do Skopje na OBSE. Schůze byra a ministrů zahraničních věcí 57 zemí světa. High profile. Extrémní zabezpečení, ale taky extrémní propaganda, bo dorazí Lavrov. Takový je můj mikrosvět.