19. 11. 2023

Moje krátká arménská mise je téměř u konce. Určitě se sem vrátím soukromě a na hory s báglem. Ráno jsem se ještě mimo oficiální program potkala se zástupci Člověka v tísni a zástupcem EU v Arménii (diky Robin Böhnisch za kontakt ). Včera k nám ještě promluvil premiér Pashinyan. Na plénu jsem pak předala informace z terénu uším parlamentaristů z celého světa. Málokdo totiž ví, že Člověk v tísni Člověk v tísni People in Need Armenia (People in need) je organizace, která tu organizuje největší pomoc uprchlíkům:

„Dnes ráno jsem se setkala se zástupci organizace Člověk v tísni, která je hlavním aktérem pomoci uprchlíkům z Náhorního Karabachu, a také koordinátorem ostatních pomáhajících subjektů. Zároveň se náhodou jedná také o jednu z nejznámějších českých nevládních organizací se sídlem v Praze.

Myslím, že v případě uprchlických krizí po celém světě, je naprosto klíčové nevystačit si pouze s oficiálními zprávami znesvářených stran, zemí a regionů, ale vydat se přímo do terénu a jednat přímo se zástupci organizací, které působí v zasažených oblastech, kde dochází ke koncentraci uprchlíků.

Myslím, že informace, které jsem dostala, a problémy, které musí v těchto oblastech řešit, platí prakticky pro všechna území, která se stala obětí geopolitických konfliktů nebo agrese.

Hezká slova podpory jsou sice fajn, ale rodiny se jimi nezahřejí, děti se z nich nenají a lidé se jejich pomocí neuzdraví, psychicky ani fyzicky.

Tady je na nás politicích, abychom naslouchali, využili v maximální možné míře své kontakty, kompetence a pravomoci a vyslali signály svým vládám a případným dárcům. Abychom ve svých zemích nastavili takový legislativní rámec, který umožní humanitárním organizacím dělat svou práci, nebo jim alespoň bude klást co nejméně překážek, a to zejména byrokratických. To je to nejmenší, co můžeme udělat, pokud neumíme napomoci k vyjednání míru nebo příměří.

Pokud jde o konkrétní problémy:

1) Školství – má-li se sto tisíc uprchlíků z Karabachu integrovat do společnosti, je potřeba, aby lidé mohly začít pracovat. V oblastech s vysokou koncentrací těchto osob zásadně chybí předškolská zařízení, aby si maminky mohly hledat práci – výrazně by jim pomohlo legislativní ukotvení tzv. dětských skupin, které jsou flexibilnější a je na ně kladeno méně kvalifikačních požadavků

2) Uprchlíci by měli dostávat co nejpřesnější informace, pokud jde o jejich status – tedy proces podávání žádosti o status uprchlíka nebo přímo o občanství, včetně co nejpodrobnějších informací o tom, co kterým statusem získají a o které benefity naopak přijdou. I negativní informace je podstatná, aby se lidé dokázali se svou současnou tíživou situací lépe vyrovnat – pocit stability a bezpečí je klíčový

3) Dlouhodobá klidná a přátelská koexistence uprchlické komunity a stávající trvale usazené komunity je nesmírně důležitá, a přitom velmi obtížná. Dárci a přispěvatelé finanční pomoci často mají stanoveno ve svých podmínkách pro udělení pomoci, že je určena pouze pro uprchlíky. Z koncentrace uprchlíků by však měly benefitovat i místní komunity, aby se předešlo klíčení závisti a tenzí. Není možné, aby místní lidé živořili a uprchlíci na tom byli, byť zdánlivě, lépe. Tento stav je plošný a dochází k němu všude tam, kde je uprchlická krize.

Obdobných zjištění je samozřejmě mnohem více, například alarmující situace týkající se zdravotní péče o seniory a děti, ale i to je plošný problém a mezinárodní organizace se mu bezesporu aktivně věnují.

Na závěr bych tedy chtěla vyslovit svůj díky všem dobrovolníkům, dárcům a lidem, kteří věnují nezištně svůj čas a prostředky na pomoc všem lidem v nouzi. Každé úsilí o deeskalaci konfliktu povede ke snížení počtu trpících obětí.

Děkuji za pozornost.