3. 9. 2022

Poslankyně Berenika Peštová (ANO) ve sněmovně vznesla svým typickým nepřeslechnutelným způsobem prostinký dotaz:

„Já tomu nerozumím. Jako vy se smějete, ale mně to moc směšné nepřipadá. Jako tady slyším z úst pana ministra, že Putin může za to, že máme vysokou energii. Jak za to může Putin, že máme vysokou elektřinu? Co s tím má Putin společného? Já chápu, že Putin ano, Putin může mít nějaký problém, nebo resp. můžeme to stáhnout na plyn. Tomu rozumím. Plyn rozumím.“

Pokusím se tedy i se svými chabými znalostmi vysvětlit nejen Berenice:

Nízká výroba levnějších zdrojů energie (jaderných – rozsáhlé odstávky ve francouzských jaderných elektrárnách, vodních – klima, či uhelných – těžební limity) vede k nutnosti zapínat drahé elektrárny na zemní plyn – a výsledná cena tomu odpovídá. Francouzská ministryně pro přechod na ekologické zdroje energie se naštěstí dušuje, že všechny bloky budou v zimě v provozu. Takže „Allez, allez travailler, francouzští inženýři! Ačkoli ještě v minulém roce se elektřina vyráběla z plynu pouze ze 13%, nyní tento poměr dramaticky roste. A zde hraje Putinova agrese, bohužel, zcela zásadní roli, protože mu u nohy leží nejen kufřík s jaderným tlačítkem, ale na dosah svých zlobou zkroucených prstíků má též kohoutky s ruským plynem. A na něm si mnoho evropských států (včetně ČR a Německa) vypěstovalo krátkozrace nezdravou (doufejme, že ne fatálně) závislost. Zbavení se této chorobné závislosti bude drahé a bolestivé a abstinenční příznaky dnes pociťujeme všichni.

Odpovědí je jednak jádro, obnovitelné zdroje a bohužel také na chvíli i uhlí, a samozřejmě také společný koordinovaný postup. O prodloužení povolení těžby uvažuje v současné době celá řada zemí – jsou mezi nimi například Itálie, Rakousko, Nizozemsko nebo Německo. Jasnou cestou je rozvoj jaderné energetiky, včetně malých modulárních reaktorů a dalšího využití například využitého jaderného paliva. Jenže to bude chvíli trvat, bude to stát fúru peněž a politické vůle, a navíc přístup jednotlivých států k jádru se dramaticky liší, ačkoli i sveřepí antinukleáři už trochu „vyměkli“. Podstatné je nedopadnout jako Maďarsko, které také sází na jadernou energetiku, ovšem nechá si ji postavit ruským Rosatomem – dříve nebo později se tak Orbánův stát dostane do geopolitického klinče, který může být velmi nebezpečný i pro zbytek Evropy – ostatně Záporoží je toho jasným dokladem.

Ze všech těchto důvodů je zcela nezbytné hledat celoevropské řešení, aktivně lobovat a vyjednávat a hledat společný postup, který uklidní silně volatilní trhy, které dnes kolísají z bortu na bort jako bárka v rozbouřeném oceánu. I proto bychom měli všichni s napětím sledovat výsledky mimořádné evropské rady pro energetiku, která se uskuteční příští týden 9. září. Navrhovaným řešením bude oddělení cen plynu od cen elektřiny, společné zastropování ceny plynu pro výrobu elektřiny, a také se otevře ožehavá otázka legendárních a všude tolik zmiňovaných emisních povolenek, tedy jakýchsi odpustků na vypouštění CO2, které mají bezesporu z dlouhodobého hlediska svůj smysl, ale minimálně dočasně by se daly použít jako nástroj pro snížení výsledné ceny.

Všechny návrhy, které bude Česká republika jako předsednická země mediovat, pravděpodobně neprojdou, ale konečný konsenzus je zcela klíčový nejen pro teplo v domácnostech, práci živnostníků a provoz průmyslu, ale také pro existenci celé EU a hodnot, na kterých je postavena. Jinými slovy, výsledek nás buď zahřeje nejen u srdce, nebo nám z něj zamrzne úsměv na rtu.

A pro ty, kteří to chtějí fakt podrobně, analyticky a na stříbrném podnose, je zde skvělý článek od Karla Patáka (díky Zdeněk Polách):