6. 3. 2022

Krkonošská palice ze sněmovní lavice – tentokrát slibovaná reportáž z Conference of Parliamentary Committees for Union Affairs (COSAC) v Paříži neboli setkání parlamentních evropských výborů, kterého se účastním z pozice místopředsedkyně českého výboru pro evropské záležitosti poslanecké sněmovny (a pozor je to dlouhý):

Většina témat připravené agendy konference se samozřejmě stočila na válku na Ukrajině, jiná témata ztratila svůj náboj a aktualitu, případně naprostý smysl. Od viditelně šokovaných a razantních zástupců východních a zejména baltských států, lehce uražených balkánských států (už dlouho se mluví o jejich vstupu a pořád nic) až po tradičně opatrné a umírněné Švýcary, z nichž někteří se teprve snaží vyrovnat se ztrátou neutrality a jiní jsou velmi pyšní, že jejich země konečně narovnala páteř.

Během tří dnů se nám Francouzi v rámci svého předsednictví EU pochlubili mnoha skvostnými prostory Senátu, Assemblée Nationale v Bourbonském paláci, ministerstva zahraničních věcí. Jejich kuchyně a bonnes manières jsou těžko překonatelné, jejich organizace je….francouzská . Ohromil mě zejména vychytaný bezbariérový přístup do senátu (viz foto).

Z mnoha milých, a přitom velmi pracovních setkání a občas i rozvášněných debat mezi konzervativci a liberály u kulatých stolů vybírám tři:

Islanďan Jakob Fríman Magnússon

Sednete si ke stolu a najednou se tam objeví starší chlapík, který si celou společnost okamžitě získá svou spontánností a naprosto vrozeným šoumanstvím. Po chvíli se na nás všichni superkorektní diplomaté od okolních tabulí začnou podezřívavě dívat. Jak to, že u nás je taková nuda a tenhle stůl se evidentně baví? Jakob nás právě začal učit všechny možné přípitky a nakonec i zapěl. Jaké bylo naše překvapení po chvilce googlingu, když jsme zjistila, že Jakob je frontman ikonické islandské kapely Stuðmenn a dost světově proslulý muzikant, producent atd. Pak to najednou zaklaplo do sebe. Mimochodem estonsky se na zdraví řekne: Terviseks! Odlehčení v děsivě tíživé atmosféře ve stínu války.

Estonka Margit Sutrop

S Margit jsem vedla velmi zajímavou konverzaci na téma pomoci ukrajinským dětem s výukou. V Estonsku je velmi aktivní ruská „menšina“ čítající ¼ (někdy se hovoří až o 1/3) obyvatel. V žádném případě to není stoprocentně proputinovská komunita, ale… Po rozpadu Sovětského svazu zůstaly v Estonsku ruské školy, kde se vyučuje v ruském jazyce. Velkou část ukrajinských uprchlíků tvoří děti, které budou potřebovat školní výuku. Jelikož estonština není slovanský jazyk, zatímco ruština a ukrajinština se velmi podobají, bylo by logické poslat ukrajinské děti do ruských školních zařízení…..nicméně sám tam asi každý cítí, jak to bude skřípat. Jednak zde bude existovat silný odpor ze strany Ukrajinců samotných, jednak zde hrozí silná proruská propaganda.

Benedikt Wurth

Je členem Rady stavů, což je jedna ze dvou komor švýcarského Spolkového parlamentu. Naším hlavním společným tématem byla korespondenční volba a referenda – tyto dva volební nástroje zde kráčí ruku v ruce a jeden bez druhého už by byl v této krásné alpské zemi neodmyslitelný. Věděli jste, že Federální soud (nejvyšší soudní instance) až na drobné výjimky nepřezkoumává akty přijaté komorami švýcarského parlamentu? Typů referend je ve Švýcarsku hned několik – lidové inciativy a referenda. Konají se 4x ročně a mají vždy několik bodů. Můj dotaz na Benedikta zněl: What do you think about vote-by-mail? Jaký byl můj údiv, když se Benedikt zatvářil trochu zahanbeně a rozpovídal se o volebním právu žen….dívala jsem se asi dost zaraženě, než mi to došlo….vote by mail a vote by male. Oba jsme se nakonec rozesmáli. Ve Švýcarsku vnímají volební právo žen jako velmi citlivou otázku, kde dost zaspali. Poslední kanton Innerrhoden přiznal ženám volební právo až v roce 1990! Každopádně jsme se nakonec dohodli, že nikdy není možné exportovat jeden volební systém jednoho státu a importovat ho jen tak bez konceptu a historické zkušenosti do nového prostředí jinde.

Proběhlo také setkání se švédskou delegací, která po nás přebírá předsednictví Rady EU. Třem státům, které po sobě přebírají předsednictví, se říká trio anebo oficiálně také troika. Je to docela legrace, že jsme tam se Švédy…..no nic. Ovšem, pokud jde o jadernou energetiku, nemohlo to pro nás vyjít lépe. Vyměnila jsem si tedy vizitku se svou švédskou kolegyní na stejné pozici – místopředsedkyně výboru pro evropské záležitosti. Priority, které jsme měli nastavené pro dobu míru se budou muset razantně překopat.

V poslední den po večeři jsme absolvovala moc krásnou pěší procházku s kolegy Romanem Bělorem (ředitelem Pražského jara) a Davidem Smoljakem (čti „Smalljack“) 6 km z Ministerstva zahraničí na hotel, a náročný ale zajímavý večer jsme zakončili v malém bistru večer sklenkou calvadosu za českou ambasádou.

Pokud někdo dočetl až sem….tak díky a těšte se na další reportáž.